a co vy, rodiče, když už máte taky "dost", jak řešíte sebe???

Hele, já to u těch 5-6ti letejch dětí v okolí pozoruju často, že se tak chovají. Hlavně, když jdeme ze školky (deti tam můžou spát DOBROVOLNĚ), TZN 80%dětí nespí, ač by jim to bodlo a následně mi přijde, že při odchodu domů kol 4.hodiny jsou děti fakt unavené, často se vztekají....taky to přisuzuju nezralé soustavě (únasva, hlad, žízen aj), být vždy v pohodě (taky jsem spíš pro empatii a obejmutí), řeším to v klidu a celkem to přecházím, ale mám mimino, jsem chronicky ultranevyspalá (klasika) a když jsem v nepohodě a malá začne právě s podobným zchvatem-dle popisu zakladatelky- často mi ujedou nervy (i já se, milá zakladatelko v chování dítěte vidím a vím, že jí celkem nemám co vyčítat, i já jsem choler), párkrát zkusím v klidu a když nereaguje jak očekávám, utrhnu se na ni...a pak mě to mrzí, neb vím, že nad věcí mám být já. a tatínek, ten právě reaguje na tyto "záchvaty" dítěte dle mého zcela blbě, zkusí jednou po dobrým, dcera nic, a táta má hned tendenci k různým "represivním" výhružkám ("budeš-li se vztekat, nebudu ti večer číst apod" no, samozžejmě jen přileje oleje do emočního ohýnku)...jak zachováváte vy, rodičové, klidnou hlavu (aneb teoreticky to mám zvládnutý, praxe mi aktuálně trochu ujíždí...a mrzí mě to)