Re: Jak zvládáte záchvaty vzteku svých dětí?

Raduno,
ty jsi fakt úplně mimo a je to tím, že vlastní dítě nemáš. Tyto zkušenosti, pocity, hormonální jednání lidí jsou bohužel nepřenositelné, takže když vykládáš matkám "jak si ty své dětičky rozmazlují" nebo se jim nevěnují, nebo to dělají špatně....tak z toho by tě vyvedlo pouze tvé vlastní dítě. Z té teorie "já bych to přeci dělala líp, než ty ostatní nemožné matky" :D :D :D. Věř tomu, že to tak mají všechny bezdětné, nebo naopak babičky, které už pozapoměly jak ryly pusou v zemi, nevyspalé, vynervené, dítě vzpurné, řvoucí, blijící, nebo dělající podobné jiné ostudy.

Jak já si říkala, že na své dítě ruku nikdy nevztáhnu, vždy mu laskavě odpovím, nebudu na něj hystericky křičet :). A 5x denně zoufalá vyhrožuji vařechou, na 60 "a prooooč" odpovídám ne lehce ale hodně hystericky a do toho odchytávám chodícího řvou cího ročáka právě vylezlého (a ooo zvládl to asi tak za 30 sekund) z psí misky s durch mokrýma botičkama.... a do toho obstarat sebe, ty dvě děti, domácnost - úklid, vaření, příprava 5-6 jídel denně pro tři lidi, plus oběd manžel, zvířectvo, budování zahrady, atd. atd. ( o práci se nebavím tu nemá každá máma, já třeba jo), jo a zapoměla jsem, že jsem chronicky nemocná. A když tohle děláš už nějakým tím rokem on je to opravdu rozdíl, když vidíš děti jen v práci, příjdeš domů a máš všechen čas relativně pro sebe a budeš kázat lidem, kteří třeba pár let v kuse nespí, jak to mají lehké a doma vlastně "nic nedělají" a vzhledem k tomu, že jsi učitelka tak jsi velmi neempatická až ....... protože inteligentní člověk si nemusí vše zažít, ono stačí se trošku vcícit do situace ostatních.

Ale jak říkám, bohužel tyto zkušenosti jsou nepřenositelné a většina lidí je neempatických a nechápe to dokud si to nezažije, pak prozře a nechá si blbé poznámky od cesty a nebude matkám vysvětlovat to co tady říkáš ty!

Pro zadavatelku: zkus dokopad doktory k vyšetření zdravotnímu: reflux v nemocnici, celiakie a různé alergie, nech jí na to odebrat krev, cokoliv co tě po projetí netu napadne. Jako tohle není normální a dítě za to nemůže, což ti sice nepomůže ale proto je potřeba hleat toho příčinu ve chvílích kdy aspoň trošku zvládáš.

Nám prcek půl roku prořval při růstu zubů, masakr, kdo nezažil neuvěří, už jsme prošli všechny vyšetření, doktorka si nevěděla rady, manželství málem rozvedeno po půl roce beze spánku (a předtím byl mimino což se kojil v noci a já nespala, že), a dítě řvalo a řvalo hodiny v noci. Naštěstí před den bylo někdy v pohodě někdy jen otrávené a ubrečené, ale ne ty několikahodinové řevy bez přestání i přes nosení, houpání, konejšení, kojení. Naprosto tě chápu a obdivuji!!!

Ještě mě napadlo některé maminky dávaly nějaké léky na dozrátí CNS? Nezabralo by? Nebo rybí tuk nebo něco v tomto smyslu?