Sašo, příliš tvrdá výchova, měkká výchova, přehnaný nebo nedostatečný zájem...úzkostnost ve vztahu k dítěti, benevolence...každý člověk a dítě je jiné a ukaž mi jediného moudrého rodiče, který někdy tu i celkem velkou chybu ve výchově dítěte neudělal. Podle mě nikdo takový neexistuje, leda nějaký osvícený rodič...
Pro každé dítě přece existuje jiná míra potřeba zájmu, přísnosti a benevolence, kontroly.
Pokud v tom vyloženě není nezájem, odmítání a neláska nebo opravdu extrémně ta láska opičí, je to prostě běžná výchova, jak kdo umíme.
Pak spíš záleží na dítěti a jeho vlastnostech, jak životní nástrahy ustojí.
A genetická výbava spolu s vrozenými vlastnostmi má větší sílu, než má výchova...je to např. vidět na adoptovaných dětech z DD, jak v určité chvíli přichází ke slovu jejich přirozenost.
Říct rodiči, který tohle s dítětem prožívá - "ty jsi viník", je myslím dost kruté...
Konkrétně u téhle kamarádky byla výchova vstřícná, chápavá, a přesto s určitými hranicemi, ona je třeba na rozdíl ode mne i důsledná. jednou chybou možná bylo to, že na syna nepoužívali žádné tělesné tresty...ona si tím prošla v dětství a zařekla se, že své dítě nikdy neuhodí. Syn jí to nedávno vyčetl, že si myslel, že ho nemají rádi, protože ho nebili...
. Podle mě to jeden ze způsobů citového vydírání..kdyby ho občas plácli, měl by opačný problém - že ho bili...
Spíš potřebuju něco, kam se obrátit, kdo by jim poradil. Kamarádku mám moc ráda, ráda bych jí pomohla, ale vůbec nevím jak.