Re: Včera to bylo 25 let, co zemřel Pavel Wonka, poslední politická oběť komunistů

Myslím, že se mrtvým nebáli, brali to dost materialisticky, jako statistiku, ne vraždu, abych parafrázoval Stalina. Pokud mělo komunistické hnutí něco opravdu propracovaného, byla to zpravodajská činnost a ne např. ekonomický program. Báli se aktivních projevů veřejného mínění, byli si myslím celkem dobře vědomi toho, že k udržení vlastní moci potřebují sílu, jejich spojencem byla lhostejnost, protože snižovala počty potenciálních odpůrců. V 50. letech používali sílu velmi široce, ale budili také nejsilnější odpor, a snažili se obraz odpůrců veřejně co nejsilněji poškozovat. Později, když rezignovali na plné prosazení komunistického programu (vytvoření beztřídní a netržní společnosti), a soustředili se jen na uhájení statu quo, zaujali jinou taktiku, snažili se odpůrce potlačit, ale pokud možno také izolovat, a co možná nejvíc znemožnit, aby se o nich vědělo.

Komunisté dospěli asi k nejdokonalejší kontrole veřejného mínění, ale nebyli samozřejmě první. Někdy ve druhé čtvrtině 19. století napsala skupina tehdejších špičkových francouzských spisovatelů knihu o vzpouře zvířat, která byla parodií na francouzskou revoluci a napoleonskou dobu. V jedné chvíli se tam momentální vládci obávají Lišáka (= Napoleona) a vydají pokyny veřejnosti. Mimo jiné tam stojí:

"Shromáždění, tvořená více než jedním zvířetem, budou rozehnána."

To docela dobře ten Wonkův pohřeb ilustruje.

Jo a ještě si neodpustím jednu epizodku, je poučná - týká se převzetí moci Napoleonem, ale poučná je spíš obecně:

Dveře se otevřely a vstoupil Lišák. Podíval se na mne a zeptal se:
"Co tady děláš?"
"Co se mi poručí, milostivý pane," vykoktal jsem.
"Dobrá, ty šelmo," přimhouřil oči Lišák, "dělej to tedy dál."
Dělám to tedy dál.