Re: Kam dát prvňáčka o prázdninách?

Nano, myslím si, že dětí, které nezvládnou, příp. je pro ně tábor za trest, je minimum. Minimálně od sedmi let ho zvládne 90% dětí, dle mého a užijí si ho. (Ano, uvědomuji si, že zakladatelčině dceři je šest, reaguji obecněji.) Samozřejmě pokud se splní několik důležitých podmínek:
1) dítě jede na vhodný tábor (např. moje osobní zkušenost: asi od sedmi do jedenácti jsem jezdila na podnikový tábor od mamky z práce, bylo to na tři týdny, bylo nás tam hrozně moc, tábor byl hned u řeky. Neměla jsem to tam ráda, třeba i proto, že jsem se hrozně bála vody, neuměla plavat, každý výlet na lodičkách byl pro mě negativní adrenalin)
2) Maminka, příp. tatínek, nedávají najevo obavy - "jak to tam beze mě zvládneš", příp. ještě lepší (to dělala ségra, když měla moje mamka její děti u sebe): "a stýská se Ti po mě?" (večer do telefonu). Takže kolikrát dítě by zvládlo, ale rodič má problém... (A možnost mobilu toto neskutečně zhoršují.)
3) Nejideálnější je, pokud se dítě pravidelně s vedoucími a ostatními dětmi vídá během roku, prostě nějaký oddíl, kroužek čehokoliv. Málo dětí je ochotno odjet s úplně neznámými lidmi na neznámé místo bez jakýchkoliv obav (a já se jim ani nedivím, ani teď by se mi nechtělo.)
Nepíšu jen jako matka, jež své "chudáky" děti přinutila odjet, ale i jako někdo, kdo si táborama prošel (a ve chvíli, kdy jsem začala chodit do oddílu a jezdit s nimi - kde nás dětí bylo mmch dvacet, jsem si to začala i užívat) a následně i párkrát jel jako vedoucí. (A kolikrát jsme právě řešili děti, kterým se stýskalo, nicméně stejně si den užily, určitě lépe, než kdyby seděly doma. Je to podobné jako se školkou - ráno dítě bečí, že nechce (a uznávám, že pro rodiče je hrozně těžké odejít), ale když člověk ví, že za pět minut přestane a půjde si hrát a normálně fungovat, tak je jasné, že je pro dítě lepší do školky jít.) A dobrý vedoucí si se stýskáním umí poradit (na táboře, kam jezdí naše holky, dělají v půlce návštěvní den pro rodiče - při odjezdu obě brečely, jedna se na nás skoro věšela, no, odjeli jsme... Pak vyprávěly, že hned jak jsme odjeli, tak byl super táborák a ještě jim vedoucí četla pohádku. Byla by chyba je vzít a odvézt domů, i když v tu chvíli - záchvatu stýskání - by jely okamžitě).