Ma tady nekdo zkusenost jako perfekcionistickej rodic?
Dcera je dost nadana, hraje 2 roky na violu a kazdodenni cviceni je samozrejmy.
Ji to i bavi a kdyz ji to pripomenu (obcas i stylem - nejdriv viola, jinak nejdes ven/ ke kamaradce atd.) odehraje vse sama.
Ale ODEHRAJE = odsmudla...!
Behem posledniho pul roku jsem nesedela pokazde s ni - a uz ma rozhaseny drzeni smycce a jeho nakloneni.
Ucitel ji v hodine zkoriguje a tam to od nej bere. Jednou tydne.
Kdyz ji pak doma druhy den upozornim na to stejny, je hned ohen na strese a rev a plac...
Nechci stresovat ani sebe ani ji
.
Jenze kdyz nezareaguju, utuzuji se ji ty spatny navyky...
Tak co mam delat?!!
- Kdyby nebyla tak nadana a vzdycky znovu nechtela, tak s tim prastim.
- Ja jsem perfecionista, se sebou asi moc nenadelam:
JA VIM, ze je spatne pri kazdym spatnym pohybu vyskocit jek certik z krabicky...
- Manzel to s ni umi, pro nej hraje i hodinu v kuse - "jeho SRDCE potrebuje slyset tu krasnou hudbu"
- ale pri tom to taky "smydla"...
A manzel je neuveritelne nemuzikalni, on neslysi, nevi, jak ma spravne hrat, neumi cist noty...
- Ja sama na smycce nehraju.
Koupila jsem si violu sice tehdy taky a mela par hodin ale 6 lety dite Te setrepe po pul roce, tak ji uz nic moc UKAZAT nemuzu.
Nejakej napad?