Re: Bolest a reakce na ni

No, nejsem žádný odborník, ale podle mě se s tím buď musíš smířit, že to tak máš a přijmout to (čímž by se to podle mě mohlo paradoxně zlepšit, protože bys zažívala jen tu bolest a neřešila při tom, jestli je tvoje reakce adekvátní a pod.) a nebo s tím zkusit něco dělat - je asi nějaký důvod, proč to tak máš a tipuju, že spíš psychický, tak třeba by s tím nějaký psycholog/psychoanalytik uměl něco udělat? Já teda to mám trochu jinak, bolest, kterou chápu a vidím nějaký horizont jejího konce, umím snášet celkem dobře (plus samozřejmě, pokud ten horizont konce je delší než třeba hodina, tak si beru prášky na bolest nebo mažu, dávám obklady a pod....) Nejhůř snáším, když něco je poprvé (např. první odsávání krve z kolene mi přišlo příšerné, protože jsem se bála už té představy, jak mi tam tu jehlu vrazí, dalších spousta stejných "zapichování" mi už přišlo snesitelných) a nebo když nevím proč mě něco bolí - tj. nejde o špatné snášení bolesti, ale spíš té nejistoty. To nevím, jak ty to vlastně máš. Pro mě je nejhorší bolest hlavy, protože ta je hrozně nevypočitatelná a když se mi rozjede, tak je to záležitost i na 3 dny (i když to není klasická migréna), ale to řeším tím, že mám ibalgin ve všech kabelkách a batohách a všude, abych mohla "hasit" hned v zárodku, když to přijde. Pokud jde o toho tvého zubaře, tak bych mu hlavně řekla, jak to se strachem z bolesti máš, co nejsi určitě jediná na světě, a nechala si všechno opíchat (i když podle mého jsou často nepříjemnosti s opichem horší než vydržet chvíli vrtání, ale to je asi individuální) a pak se prostě snažila přesvědčit, že to bude O.K., bude to bolet max. 5 minut atd. A já tedy od okamžiku, kdy mi zubařka strčí do pusy něco "nebezpečnějšího" než zrcátko, zuřivě mačkám balení papírových kapesníků - dost to pomáhá na odreagování