Nevěra a svědomí

Ahoj všem,jsem vdaná a to skoro 30 let, mám dvě studující děti, manžel má 2 roky milenku,zkoušela jsem to řešit,chtěla odluku, rozvod, jeho rozchod. S ničím nesouhlasil a já nemám sílu na to,abych rozvod rozjela sama a dohadovala se a nechala se ničit jeho demagogií,kdy podle něj o nic vlastně nejde.Ode mne odcházet nechce,tamto je jen povyražení,zpestření života,užívání si. Já jsem pro život a nechce o mě přijít!! Přiznám se ač jsem říkala, že nebudu občas s ním spím, když mám chuť nebo potřebu.Nejdříve jsme se domluvili na volnosti obou a zachování nějakého zdání na veřejnosti zvlášť s ohledem na rodinu,přátelé a kamarádi to skoro všichni vědí.Když jsem mu teď nedávno řekla, že tu volnost dodržím taky a někoho si najdu, divil se proč? Po jeho větě "to ti nestačím" jsem myslela že po něm něco hodím. Bylo to jak z filmu - chlapi zahýbat můžou, ženský ne! Ale teď jsem si doopravdy někoho našla a vyspala se s ním. Není to nic pro život, taky jen povyražení to vím, je taktéž ženatý a já mám teď takové výčitky až mi je z toho špatně. Chtěla bych znova, ale ... připadám si stejně jako milenka mého manžela až na to, že já trvám na naprosté diskrétnosti,ona to rozhlásila kde mohla .. vyčítám si že jsem byla nevěrná, vyčítám si že s ženatým, že kdyby se to profláklo bude jeho žena stejně nešťastná jako byla já a přitom na druhé straně toužím po opakování .. co mi radíte, nebo nějaké vaše zkušenosti, dá se vůbec nevěra nějak přežít, když je člověk pitomec, který nad vším moc přemýšlí ...