Re: Uspávání pětileťáka

No, asi to ještě chvilku potrvá, než se to nějak vyřeší, taky to nechci lámat. Dokonce jsme na jaře s manželem (ale bez kluka) byli u psycholožky a ta radila, at ho uspáváme. Jen teda kdyby to aspon netrvalo tak dlouho.... Kamarádce zase poradila dětská doktorka, ať naučí spát roční holčičku samotnou, že dítě potřebuje zdravou a pohodovou mámu (ona už byla vyhublá a nevyspalá, samozřejmě k tomu přibyli zdravotní problému, ale tohle už mám za sebou, taky jsem spávala jen tři hodiny a byla na pokraji sil a vypadala jak z dachau a pak jsme měla přes dva roky rozházené zdraví, už se to zaplaťpánbůh docela srovnalo...). Ale třetí dítě už právě ze zdravotních důvodů nechci.Jako malá jsem se taky bála, ale nikdo mě neuspával, spala jsem s bráchou v jednom pokojíčku zachumlaná až po uši a usínali při kazeťáku. Asi vyzkouším tu audiopohádku. Ještě v patnácti jsem před usnutím obešla dveře, jestli je všude zamknuto (do garáže i na půdu). Ale nějak jsem s tím strachem pracovala.Každý se přece bojí (dodnes se bojím taky zlodějů ale nemůžu přece hysterčit.Syn kdybych mu na to kývla, tak by chtěl, at s ním jsem přes den ve školce, jen proto, že má větší pocit bezpečí...No, nějak to zkusíme, ale nechci to dělat násilím, na to taky nemám sílu.Možná tak postupně... (ale to na něho platit nebude, po dobrém to se strachem u něho nidky nešlo). Na záchod sám samozřejmě v noci nechodí, to ani nezkouším, i když na chodbě svítíme.