Re: pravda

A ještě jedna citace...
". A v neposlední řadě tomuto mému pocitu nasazuje korunu přístup rodiny (z partnerovy strany), kdy jednoznačně upřednostňují naši dceru, kdežto syn je stále nenápadně odsouván do pozadí. Dcera dostává lásku, pozornost i dárky vrchovatou měrou, všichni milují, ochotně si ji příbuzenstvo bere na víkendy a společné akce atd... Syn nic. Hlídat ho kdokoli odmítá ("je ještě malý"), po materiální stránce taktéž bída ("nic klučičího tam neměli, ale to nevadí, on tomu stejně ještě nerozumí, nebude mu to vadit" - ne že bych tedy na těch věcech tolik lpěla, ale prostě bych ráda, aby obě děti dostávaly stejně), vztah k němu nikdo nemá. Což platí nejen o širší rodině, ale bohužel i přímo o jeho otci. Partner zbožňuje naši dceru, holku si moc přál a malá je jeho princezna a miláček. Zatímco k synovi zdaleka takový vztah nemá. Zvykl si na něj, toleruje ho, postará se, ale že by se dalo mluvit o nějaké bezmezné rodičovské lásce, to ani omylem. Říkám si, copak nikdo nevidí, jaké je to šikovné a krásné děcko?... Přiznám se, že často mě tahle situace dohání k slzám - nechápu, čím se ten malý provinil, že už odmalička musí být tak tvrdě odstrkovaný a mám obavy jak se bude situace vyvíjet, až bude větší a všechno mu dojde. "

No, zdá se že ta chvíle už nastala