Re: Jméno pro dceru po mé zesnulé mamince

Jo takhle podobně jsme se dohodli my. Nebyl to teda nějaký vyloženě konflikt - ale (dnes už) manžel by býval rád, aby se dítě jmenovalo křestním jménem po něm. To já jsem nechtěla, sama mám jméno po mámě, táta se jmenuje po dědovi a bylo to oboje děsně nepraktické. Tak jsem mu navrhla, ať si vybere, jestli radši křestní jméno, nebo si já nechám svoje příjmení i po svatbě - líbilo se mi a váhala jsem. Pravil, že moje odlišné příjmení by více uráželo jeho šovinismus:) Pointa - narodila se stejně holka, u té jsme se shodli.