Re: 2. 4. 1945 Vilmos Apor

Dášo - dávala jsem sem článek, který mi mluvil z duše.

Souhlasím, že se nic nemá přehánět, ale za osvobozujícími rudoarmějci zůstalo mnohem víc neštěstí a tragédií než za Američany.
Proto mi vadí ta dohoda Rusko - USA (vadí mi to u obou států), že každý může jen "pocamcaď" a nechali nás tak v moci fašistů o x dní déle, protože Patton by býval mohl být v Praze dřív, ale to jsou ta zakázaná cobykdyby v dějinách

No a pak mám prostě problém, který je můj osobní, ale to jsem zdůraznila také, když mě naštvalo, že tu nicky XY zločiny rudoarmějců, jejich drancování a zvěrstva, popíraly.
Podobně jako nedokážu oddělit osobnost a dílo, pokud je osobnost divná, ale dílo je skvělé, nezvládám představu, jak se vítají osvoboditelé, kteří vzápětí znásilní, zavraždí, okradou, zapálí...
Nějak se mi dodnes nepodařilo zpracovat, že se tak chovají i někteří osvoboditelé.

Proto souhlasím s tím, že jsme byli Američany osvobozeni, ale Rudou armádou cíleně dobyti - vzhledem k následným dějinným zvratům...