Re: 2. 4. 1945 Vilmos Apor

Pelíšku - když jsme u toho, nemyslím, že touha je zázrak. Touha je i pud, který hnal rudoarmějce znásilňovat osvobozené ženy. Touhy má naprosto každý člověk, ač každý jiné. Není to dar ani zázrak, je to prostě součást lidské psychiky.
Za zázrak a dar považuji jiná abstrakta v životě lidském - ale Tobě to neberu, když to tak cítíš, jsem taky romantik

A na Landovi se neshodneme.
Viz to, co jsem psala Dáše - je to můj problém, ale nedokážu oddělit osobnost a dílo, v případě Landy ani moc nemusím oddělovat.
Některé písně mi nevadí, ale žádné poselství to teda není a z literárního hlediska...no, prostě cílové publikum není Pražská kavárna
To vidím víc poselství třeba v textech Visáčů

Jak říkám, chtěla bych toho namachrovaného frajírka vidět v situacích, o nichž zpívá. Stačil by úplně třeba Motýlek, ani nemusí do bitvy