Re: Vybíjení si vzteku na mladším sourozenci

spouštěče jsou právě různé, mnohdy tak prostě přijde již ze školy, nebo třeba po ní chceme, aby si udělala do školy úkol, ale když nad tím přemýšlím, tak asi nejčastěji když ji za něco napomeneme, zkritizujeme a hlavně, když není něco "po jejím". Vždy, když má záchvat, tak mám tu tendenci obejmout ji a ukázat, že ji máme rádi, že přeci není možné, aby se takto moje dítě chovalo, že to musí být jedině z nějaké hluboké frustrace, jinak si to na sobě nedokážu představit. Ale opravdu si nejsme vědomi žádné příčiny, nezažila žádná traumata, žádné změny prostředí kde žijeme, lidí kolem, rodina na naprostou pohodu, nic. Jediné dva takové větší momenty jsou právě narození sourozence (ani to nevnímala zpočátku v těch dvou letech negativně, to se vyvinulo trochu později, především když už nebyl to ležící mimino - začalo to občasným nenápadným boucháním do sedícího mimina, když se nedíváme) a nástup do školy. Ve škole samé jedničky, ačkoliv na ní kašle (povinnosti stylem je mi to jedno, tak budu mít pětku noa, pětka je nejlepší známka na světě, když po ní chci aby si udělala úkol, tak jsem "nejhroznější mamona na světě", občas i "blbá"). Včera jsme ji třeba nebyli schopni za celý den přinutit udělat úkol do matiky, tak jsme se s manželem rozhodli to nechat tak a šla do školy bez něj - ať si zkusí nést následky sama, třeba ji to trošku "nabrnkne", uvidíme, snad to zabere. Motivace nula. Na druhou stranu ale nemůžu ani říct, že by se do školy netěšila, učitelku má ráda, když je týden nemocná doma, tak se už do školy docela těší, hlavně družina super, spousta tvoření. I když nemá vyloženě nejlepší kamarádku a občas se tam holky tak nějak přeskupí a zrovna si s ní nechtějí hrát, tak je to ale pořád v rovině toho pískoviště, rozhodně nic hrozného a už vůbec ne nějaká šikana apod. takže ani tam nevidím nějaký hlubší problém.
Nedozrálý nervový systém nemáme od psychologa, tam byl jednou s ní manžel asi v jejích 3,5 letech a při té jedné návštěvě mu řekli, že nevidí problém, že je v pořádku, jen úzkostná. Měli jsme ale v rodině něco podobného u sestry, i když rozhodně v menší míře a tam to bylo takto diagnostikováno. Nikdy ale nevybíjela svou agresivitu a vztek na mladších sourozencích, to je pro mne něco nového. Jo a vyrostla z toho, takže jsem naprostý optimista, že to tak bude i u nás.