Re: Jak po operaci žlučníku

Já mám za sebou laparoskopickou operaci, jsou to asi dva týdny. Měla jsem teda ale ohromné štěstí a všechno vycházelo, jak nejlíp mohlo. Je mi 28 a můj celkem mladý organismus to asi všechno dobře snášel. Ani po narkóze mi nebylo blbě, což jsem ocenila úplně nejvíc.

Z nemocnice mě pustili 3. den po operaci. Byla jsem pak ještě dost unavená, někdy jsem hodně spala v noci i přes den, ale jindy jsem měla energii i na delší pomalou procházku nebo jít na nákup. Břicho nebo jizva se občas ozvaly a bolely, ale čekala jsem to o dost horší. (Sestřička u obvoďačky mě chválila, jak dobře vypadám, jak kdybych ani na žádné operaci nebyla.) Doma jsem byla do vytažení stehů (10. den od operace). Pak už jsem zvládla návrat do normálu. Učím jazyky, takže žádná těžká manuální práce.

Po operaci jsem měla nejdřív kapačku, pak druhý den měkké a rozmixované jídlo, piškoty, potom už nerozmixované, ale hodně dietní jídlo. V pokynech mám, že mám měsíc držet přísnou žlučníkovou dietu (minimum tuků, nic nadýmavého) a pak postupně začít přidávat potraviny, abych zhruba za další měsíc přešla úplně na racionální stravu. Myslím, že bramborák ani řízek si letos nedám, možná tak o Vánocích. Dneska jsem neodolala kynutému rebarborovému koláči a zatím je to dobré. Jinak jsem si myslela, že jím zhruba stejně jak před operací, ale mama, která se o mě starala v rekonvalescenci, mě vyvedla z omylu -- říkala, že zvládám mnohem větší, zdravější porce.

Jinak jsem skoro myslela, že mi to budou muset udělat akutně, protože jsem měla pořád záchvaty i po suchým rohlíku. Nakonec maminka (s bratrovou pomocí) přišla na to, ať zkusím jídlo zapíjet pivem. To mi ten žlučník zklidnilo. Takže si tu plzeň dávám i teď, i když mi pivo nijak zvlášť nechutná, ale prostě cítím, že mi to pomáhá. Možná je to placebo, nevím.

Jo, a ještě se snažím si tu jizvu promazávat, ať se mi zhojí a vypadá pokud možno co nejlíp.

Přeju brzké uzdravení!