Re: já řeším moc, on vůbec

Mikit v prvé řadě se srovnat sama. Je to hrozně těžký...Já jdu po 10 letech doma do práce a když se mě ptají, jestli se těším, tak křičím ANO. Jasně, bude to mazec, ale potřebuju to jako koza drbání.

Co se neřešení týče, některé věci prostě řešit nebude, vidím to doma. Že je deset večer a děti nespí? Neřeší... Já bublám... Že je venku mokro a jdou v sandálách? Neřeší... Zkrátka a dobře pro něj je důležitý, že je vypravil a nakrmil, to v čem pochodujou je mu fuk. Oni jsou ti chlapi jinak nastavení.

Co se týče úklidu, zeptej se ho, zda by byl problém dát měsíčně nějakou částku na úklid, aby se ti ulevilo. Ale musíš v klidu, ne v afektu. Pokud nebyl, sežeň si paní a jemu dej k proplacení fakturu. Zjistila jsem sama, že ho prostě nepředělám, tak se snažím uhrát to v těch mantinelech které jsou a sem tam je posunout. Teď mám na kontě "zářez" kdy se odmítal bavit o výměně auta. Po dobrým, po zlým...prostě NE. Pak jsem řekla, že mě mrzí, že o tom odmítá byť jen uvažovat. Stačily dvě seance s kámošema v hospodě a před barákem parkuje větší vozidlo ;)

Věřím, že je to těžký, děti máš ještě hodně malý a je to honička, ale věř tomu, že bude líp.