Klarisanku, to jste měli nějakou divnou učitelku, když si nedokázala ukočírovat třídu
jinak tedy nevím, kolik dětí od mých dětí ze třídy umělo číst, nikdy jsem to přesně nezjišťovala, nicméně jedna z učitelek říkala, že to bývá tak zhruba třetina třídy. z mých dětí uměly číst dvě a jedno ne a problém se čtením ve škole nemělo žádné. ona ta výuka byla nějak o spolupráci mezi těmi, co umí a neumí, ne o tom, že ti co umí, si někde potichu čtou něco navíc nebo naopak že ti neumí, tak nestíhají.
a jinak já si neumím představit, jak bych asi měla před předškoláky zatajit existenci písmenek, pokud se o ně zajímají
když byla nejstarší holka předškolák, tak zrovna začal vycházet časopis "Nauč mě, maminko" (nebo tak nějak), holka na něj kdesi zahlídla reklamu a protože ústřední postavou časopisu byla (mimo jiné) panda, tak ho strašně moc chtěla (milovala medvědy a pandy obzvlášť). tak jsem jí ho kupovala, byl to šikovný časopis, obrázky, samolepky, tvrdé kartičky na hraní - barvy, tvary, písmenka, číslice, puntíky, obrázky... on ten časopis byl nejenom na čtení, ale hodně na úkoly, holku to bavilo a holt jednoho dne začala číst, no. časopis byl pro děti od 3-6 let, takže byl přiměřený věku. ovšem co si tak tehdy vzpomínám, tak další tehdejší časopis pro předškolní děti, který jsme občas koupily, Méďa Pusík, tak ten se taky věnoval poznávání písmenek a nácviku jeho poslechu ve slově a to samé bylo v dalším předškoláckém časopise Sluníčku. jako já nevím, jako matka jsem nedělala nic extra, jenom jsem si s dítětem četla časopisy pro děti
prostřední holku písmenka nijak nezajímala. jako jo, nejstarší holka mezi razítky měla písmenkovou tiskárničku, takže i mladší holka si tiskala písmenka, mnohá z nich znala, ale nebylo v tom to zaujetí, co měla kdysi nejstarší, takže neměla snahu naučit se je číst, byť podle tvarů je třeba poznala.
no a s nejmladším jsem chodila na logopedii, protože hrozně patlal a ten ke čtení přišel tam. dostával pracovní listy s písmenky k nácviku výslovnosti, logopedka ho vedla k tomu, aby se naučil slyšet jednotlivé hlásky ve slově - no a moje zkušenost je ta, že jakmile dítě zvládne tohle, tak potom už je to brnkačka, protože tvary písmenek není tak složité se naučit, jako je složité naučit se slovo vnímat jako jednotlivé hlásky (hodně jsem si to uvědomovala právě u prostřední holčiny, která se tohle nenaučila "jen tak mimochodem" při jiné činnosti, ale učila se to až cíleně ve škole... ve chvíli, kdy jí secvaklo, tak už pak šlo čtení raz dva). ale k tomu prý musí mozek dozrát, tvrdila logopedka.
jinak ještě mi to připomíná historku, kterou nám ve školce vyprávě ředitelka. školka měla smíšené třídy a jeden rok jedna předškolačka uměla číst, to naučila své kamarádky - předškolačky ze stejné třídy. učitelky myslely, že si holky jenom hrajou a zjistily, že nikoli, že si společně čtou