Re: bipolární porucha

Maaargit, to je presne ono. Mruci, je mi to neprijemne....mrucet zrejme jen tak neprestane, pokud uz na to nemas nejake vychytane zenske paky, ktere jsou ovsem naprosto neprenosne.
Cili, otazka zni, co s tim udelam ja, aby mi to nelezlo na nervy.

Moznosti je spousta, je treba je hledat podle sebe. Utikat, hodit se do klidu, zabyvat se svym a jeho si nevsimat, mrucet taky.....
To musis najit sama a pak se toho ovsem ukaznene drzet.

My s manzelem se k sobe absolutne nehodime, takze jedine, co nas spojuje, je orave fakt, ze spolu byt chceme....misty to byl a obcas je masakr sladit se, obrousit hrany a navzajem se nepozabijet.
K tomu absolutne odlisne vychovne prostredi z detstvi......nuze, obcas je to o nervy, zivot a zdravi.