Re: Děvčátko, které mělo rádo Toma Gordona

Já jsem teprve vloni v létě v hustém sibiřském lese pochopila, že cesta lesem opravdu nemusí být procházka růžovým sadem.
Ono, když přes koruny stromů není vidět nebe, podrost je tam zaprvé hustý a zadruhé vyšší než já, terén je kopcovitý se soustavou různých neschůdných roklí, všude překážejí popadané stromy a jediná stezka, kterou tam člověk potká je vyšlapaná od mědvěda...
Už mi rozhodně nepřijde divná hrůza přírodních národů z lesa a jeho duch


A to jsme nebyli nikdy moc daleko od civilizace.