Re: Ani minutu bez dětí

Tutenstein,
jo, je zvyklý na tu širší rodinu, z otcovy strany (moje matka se moc neangažovala ani u vlastních děti, takže u vnuka je to stejný, navíc oni spolu ani povahové nevychází, ted tam byl par dni a neustále se hádali... S moji matkou je těžký, ne-li nemožný vyjít) to tak funguje odjakživa, a není to jen o nějakým "pomahani", ale i o ty chuti trávit spolu čas. Ja od babičky něco chtěla spis vyjmecne, ona byla ta, co s sama hlásila, chodila si pro kočárek s miminem, brala ho na chalupu, k moři, na výlety... A nejen babička, i teta, bratranci (bratrancům je 31 a 27, myslím). Takže to Eudino "odkladani" je u nás přesně naopak, babička/teta vola mne nebo synovu otci a někam zvou, nabízí společný program... O prázdninách byli třeba na dvou výstavách, v Ungeltu na muzikálu, ted je s babičkou v Šárce na opeře. Bežně jezdí v neděli k tetě na oběd, na odpoledne na zahradu, kdyz ma teta u sebe vnoučata, tak si s tim čtyřletým hraje na zahradě... Proste ta rodina funguje hodně pospolite a nevím, proč bych to měla odmítat nebo zavrhovat. Je jasné, ze kde jsou ty vztahy jiné, je blbost komukoli děti "vnucovat".