Re: Co bylo tím impulsem, že vás požádal o ruku? Vezme si mě vůbec?

Přesně tak. Překvapuje mě, že po 15 letech vztahu se ještě snažíš něco naznačovat. (Ale kdybych si zametla před vlastním prahem, tak já to dělám taky, hrůza, nadávám si, ale ne vždy to umím napřímo bez toho blbýho ženskýho naznačování a doufání, že něco pochopí...).
Vůbec nevadí, žes těhotenství nezažila: první tři měsíce budeš velmi pravděpodobně zvracet a nebo nezvracet, ale bude ti celodenně špatně od žaludku, i kdyby náhodou ne, tak pít nebudeš moci, špatně se ti budou shánět šaty a budeš muset mít třeba jiné, než se ti budou líbit, jen proto, že ty krásné nebudou těhotenské apod., a v neposlední řadě viz vedlejší diskuse: přijde mi to jako ideální projekt, aby tě to zabavilo a nemyslela jsi pořád na miminko (naopak, přála by sis do té doby neotěhotnět, abys to na svatbě mohla pořádně rozjet, protože co si budeme povídat, nemoci si ani připít na vlastní svatbě je docela naprd).
Já vím, že toužíš po tom, být romanticky požádána o ruku - proto naznačuješ, aby se chytil a ten prstýnek dovalil... ale tak to prostě někdy nefunguje. V ničem ti nepomůže reakce spousty žen, jak úžasně byly požádány o ruku. Spousty (a že jich opravdu znám!) se buď naprosto neromanticky dohodly a nebo doslova požádaly o svatbu ony. Prostě taková je doba, dnes svatba není povinností, takže vždy bude spousta chlapů, co do toho jen tak snadno nepůjdou...