Kultura cti, důstojnosti a oběti

Četla jsem zajímavý článek v Echu. Pojednává o tzv. kultuře cti (jakákoli urážka na cti, nespravedlnost či neprokázání dostatečného respektu musí dotyčný okamžitě silově potrestat, jinak ztrácí čest), kultuře důstojnosti (náš kulturní model - velké urážky či nespravedlnosti se řeší skrze zřízené orgány, jako policie, soudy, menší se vydiskutují na místě a malé se ignorují, neboť jsou pod důstojnost dotyčného). Nově vznikla tzv. kultura oběti - citlivost na různá příkoří jako v kultuře cti, ale k řešení se ve velkém využívají různé instituce, tzv. oběť příkoří/diskriminace/miniagrese (něco, čeho si normálně ani nevšimnete) se ráda svěřuje o svém trpkém osudu, zdůrazňuje dopad na svoji psychiku a celkově se babrá ve svém slabošství. Posledně jmenovaná kultura se rozšířila zejména v americkém universitním prostředí, kde mají i předměty "jak poznat, že jsem diskriminován", apod.. Tímto prostředím i prošel onen islámský terorista, co v listopadu vylepšoval jméno islámu hromadnou vraždou (toto: https://en.wikipedia.org/wiki/2016_Ohio_State_University_attack)

četl jste někdo? zajímavé, ne?