Re: kultura cti, kultura důstojnosti a kultura oběti

Ano, to je fakt.

Ale přemýšlím o tom, že i u toho poskytování podpory existuje ta imaginární a značně subjektivní hranice "kam až", a tady na netu je ještě obtížnější ji vycítit - do kdy je projevovat pochopení a podporu žádoucí a kdy už to začíná být kontraproduktivní.

Uvědomuji si velmi dobře, že ji sama asi ne vždy dokážu odhadnout, a je to asi jednodušší v reálu, když toho dotyčného znáš osobně, ale pokud se někdo třeba pohádá s manželem, tak nakolik je žádoucí poskytovat podporu ve smyslu "co ti to ten -píp - proved" (když má dotyčná třeba tendenci se nadměrně obviňovat, aby si nemyslela, že chyba je jen na její straně), a odkdy už je to kontraproduktivní, protože jako nezúčastněný pozorovatel třeba vidíš nebo tušíš, že i ten manžel měl svůj díl pravdy, a pokud mají spolu nějak existovat, tak není moc dobrý uvažovat v kategorii "já to všechno dělám dobře a ten druhej je absolutní haj.zl", ale dotyčná stěžující to vnímá jako útok na svou osobu, případně křivdu a nepochopení.