Re: Stává se ze mě žárlivá potvora

Kat, já to Spirále psala proto, aby si uvědomila, že to je v její hlavě, stejně jako pohled na vlastní štíhlost. Já už jsem srovnaná a nemám takové záchvaty odporu k vlastní osobě jako dříve, nebylo to v rovině, jako že bych na sebe koukla, a řekla si, no tady by to chtělo trochu přidat a tady ubrat. Byla jsem skutečně na psychiatra. Probrečela jsem třeba půl dopoledne, že jsem hnusná a nikdo mě nemá rád, pak šla na akci s holkama ze školy, kde ony měly svého nejoblíbenějšího asistenta na katedře, po kterém všechny šílely a odmítla ho, protože prostě proč by mě takový chlap chtěl, že jo, a hlavně po chvíli se mnou by poznal, jaká jsem ve skutečnosti a přešlo by ho to. Ustát ten pocit odporu až sebenenávisti, když on mi začal říkat ty hezké věci a já mu nevěřila. To fakt odradí každého, nikdo nechce uklidňovat hromádku nervů a přesvědčovat ji, že se mu fakt líbí. A když se necítíš ve svém těle hezky, tak ani neumíš přijímat všechny ty projevy okolo, včetně sexu. Takže já už pak odmítala kluky ze strachu, že se pak budu cítit hrozně, protože oni na mě poznají, že se tak cítím a nebude jim se mnou příjemně. Navíc tím jak nejsem nijaká kráska (subjektivní ženské hledisko mých kamarádek, podle kterých jsem taková normální, nic zvláštního, malý prsa, nevýrazný obličej, problematická pleť s viditelnými póry, sem tam beďar, jen ten úúúsměv), tak to všichni mysleli vážně, nejsem typ úlet, ale taková ta milá holka, se kterou je sranda.