ne všichni jsme chudí

Ale my rozhodně ano. Co se týká OSVČ a dluhů na pojistném, ono to pro celoživotního zaměstnance asi je opravdu těžko pochopitelné. To prostě není kontinuální příjem. Pořád je tu naděje, že se objeví další, lepší zakázka. Že ten zákazník konečně zaplatí. Že vyjde ten kšeft ve Vídni za eura. A když se ukáže, že nic nevyšlo, tak zůstanou dluhy.

Protože nikdo nezruší živnost, kterou roky budoval, jenom proto, že mu ten měsíc nevyšlo na pojistné. Bohužel, ani po dvou měsících. Potom to zase vyjde, zase se objeví naděje...A pak zase ne. A tak vznikají dluhy.

Jistě, zpětně se můžu tlouct do hlavy, že jsem udělal špatné rozhodnutí. Ale, bohužel, většina živnostníků stále musí dělat další a další rozhodnutí, aniž by měli informace, které k tomu rozhodnutí potřebují.

Žijeme ve státě, kde lidi neustále balancují na hraně chudoby, většinou nejsou chudí, ale moc jim k tomu nechybí. V takovém prostředí se těžko podniká. Pokud nezaložím firmu na odírání lidí, ale chci si jen dělat svoji práci a dostat ji zaplacenou.