Re: Koho pozvat na svatební hostinu?

Grainne, to, co píšeš, mi připadá úplně mimo. A to, co píše susu, taky.

Především, někoho nepozvat se vůbec nemusí rovnat žádnýmu "šprajcu" - prostě chci pozvat X lidí a někde tu čáru udělat musím. To nemusí být nic osobního. Neexistujou přece žádný striktně daný kategorie "jen rodina", "jen kamarádi", může to být klidně taky "lidi, kteří jsou nám nejblíž", a tam logicky někde tu čáru udělat musíš a za ni "spadnou" lidi, které máš třeba docela ráda a jsou Ti taky docela blízko, ale už ne "nejblíž" - opravdu je to důvod, aby se takoví lidé na Tebe urazili a naštvali?

Za druhý - proti KOMU by to měl v daném případě být "šprajc"? Jako "šprajc" bych vnímala, kdyby ženich řekl "já tam chci strejdu Alfréda, mám ho rád , už od dětství se mnou chodil na ryby a učil mě tajně kouřit" a nevěsta by kontrovala "strejdu Alfréda ani náhodou, já ho vůbec neznám/není mi dost nóbl". Ale tady se nic takovýho nekonalo, nebo to aspoň zakladatelka neříkala (a asi to ani nebude vědět, protože tyhle věci se logicky odehrávaj mimo doslech hostů a pokud by to nakrásně i byl šprajc, tak by byl mezi "pořadateli" svatby a zcela mimo hostovy kompetence).

Za třetí - jakej "útěk proti obhájením vlastní vůle"? Když pořádám nějakou akci, tak přece nejsem povinna nic před nikým obhajovat, je to MOJE akce a nikdo nemá žádnej nárok být na ni pozván (v případě svatby snad krom obojích rodičů, kteří by si zasloužili nikoli obhajobu, ale vysvětlení). Umíš si představit, že bys jako nepozvanej host této kategorie (tj. tetička, nikoli rodič) dostala nevěstu a ženicha do situace, že by museli OBHAJOVAT, proč Tě nepozvali? A připadalo by Ti to v jakýmkoli směru na místě?

Za čtvrtý - tohle všechno podle popisu zakladatelky jde ani ne tak za ženichem a nevěstou, ale za ženou zakladatelčina bratra a matkou jednoho ze svatebního páru (která si pozvala lidi ze svý strany, ale ne z manželovy). Nevíme, jak se tam o tom dohadovali, nakolik bratr projevil přání tam sestru s rodinou mít, nakolik do toho "mohli mluvit" ženich a nevěsta (také jim rodiče mohli říct "my to platíme, tak určujem, kdo všechno tam bude), a zda mají k zakladatelce tak vřelý vztah, že by si ji byli případně ochotni na svatbě "prosadit". "Mstít" se za to nevěstě a ženichovi, byť i jen pomluvami a děláním zlé krve (to teď nemyslím zakladatelku, ale v některých příspěvcích to tu padlo) považuji za krajně nevkusné a teprve to bych vnímala jako akt "odstřižení", proti kterému tu všichni tak brojí.