Kamarádka se rozhodla nejít synovi na svatbu

Moje kamarádka s manželem mají jediného syna,který se rozhodl oženit se svou přítelkyní. Vždycky jsem si říkala, že to nebude mít žádná dívka v téhle rodině snadné, ale když jsem poznala Barboru,říkala jsem si,že by to mohla ustát.Ó jak jsem se mýlila. Věci samozřejmě zhoršuje společné bydlení v jednom domě,byť v samostatných bytech.
Moje kamarádka byla vždy mistryně v prohlášení ve stylu "na všechnu práci jsem sama",ovšem když jí někdo nabídl pomoc, se zlou se potázal,protože "takhle si vytřenou chodbu nepředstavuji". Barbora evidentně tuhle hru hrát odmítla. A pak se připojily jiné výhrady( no nevím,zda by přísným měřítkům vyhověla třeba vevodkyne Kate)a konflikt postupně eskaloval natolik,že mi kamarádka o víkendu zavolala, že nepůjde synovi na svatbu. My jsme na tu svatbu též pozvaní a z telefonátu jsem vyrozuměla, že bychom ji tedy měli podpořit a nejet taky. Ona s sebou strhla i manžela, babičku a svého bratra-tedy veškerou rodinu,kterou ženich na svatbě očekával. Jsem z toho na rozpacích. Vždycky jsem považovala kamarádku za trochu podivínskou,ale byla vždy loajální, vůči mě a naši rodině vstřícná a pomohla mi slovem i činem,když bylo doopravdy zle. Ale tohle je něco, v čem ji podpořit nechci. A tak mi povězte, má to ještě šanci? Je to gesto? Je to šílené pálení mostů s novou rodinou? Mám se v tom angažovat - to radši ne
Tady je vždycky spousta zajímavých názorů, povídejte, přehánějte,ať vím,jaké šílenosti nás ještě čekají a zda se třeba za ty necelé tři měsíce do svatby něco změní