Hrdinové kapitalistické práce - dokument

Zaujalo mě vyjádření jednoho nicku, že na pár dní dovolené v Dubaji či Karibiku má skoro každý. Nu nesouhlasím s ním.

Asi jste už slyšeli o dokument "Hrdinové kapitalistické práce", kdy se novinářka Saša Uhlová nechala pod falešnou identitou zaměstnat na několika pozicích v různých firmách a natočila/napsala o tom reportáž, jak je porušován zákoník práce (agenturní zaměstnanci mají menší mzdy, spousta přesčasů,...).

"První z řady reportáží Hrdinové kapitalistické práce, přinášející svědectví z prostředí nejhůře placených zaměstnání, nás zavádí do prádelny nemocnice v pražském Motole."

"Ukázalo se, že Elenka je na rozdíl ode mě přímo zaměstnankyní Motola. Její mzda je tak o několik tisíc vyšší než ta moje a taky má obědy za pětadvacet korun. Zaměstanaci Motola jsou ti, kdo v prádelně pracují už delší dobu. V roce 2004 podepsal ředitel Motola Miloslav Ludvík smlouvu s pracovní agenturou Midian Coral na zajišťování pomocných prací v kuchyni, při roznášce jídla a při počítání špinavého prádla. Práce v prádelně sice ve smlouvě není, ale já a dalších asi dvanáct lidí máme smlouvu s nimi. Kdybych si oběd chtěla dát já, tak jen za hlavní chod zaplatím korun dvaasedmdesát. Což je víc, než si vydělám za hodinu. Chápu, že to si dovolit prostě nemůžu."

"Ten den jsem s Michalem odcházela z práce. Procházeli jsme chodbami a jeli spolu výtahem. Celou dobu mi nadšeně vyprávěl o svém životě. Žije v Motole na ubytovně. Platí pět tisíc za pokoj, na všechno ostatní mu zbývají zhruba tři tisíce. Je moc rád, že protáhli metro až do Motola. „Od tý doby, co tu je metro, si občas koupím lístek za čtyřiadvacet korun a jedu nakoupit do Billy na Petřiny, za půl hodiny stihnu dojet tam a zpátky a mezitím nakoupit,“ vyprávěl nadšeně. Konečně si tak může levně nakoupit jinde než v obchodech v nemocnici. Vzpomínal taky, že když měl peníze, jel prý na nějakou stanici metra na áčku, kde je obchodní centrum a v něm Světozor. „A tam jsem si koupil zákusek a vyfotil se s ním, abych měl vzpomínku, jak si fajně žiju.“

Když jsme se blížili k východu, ptal se mě, jestli si jdu koupit lístek.

„Ne, mám tramvajenku.“

„Vážně? Tramvajenku? To jako na celý měsíc?“

„Jo, na celý měsíc,“ zalhala jsem. Nechtěla jsem přiznat, že mám celoroční, protože takový výdaj by Michala asi zaskočil.

Revizoři kontrolují cestou do Motola jako zběsilí a nejvíc ráno před šestou. Takže všichni moji kolegové, kteří nejsou schopni si našetřit na tramvajenku a mají jen minimální mzdu, za lístky svědomitě platí. Mnozí si právě jízdou načerno uhnali v minulosti exekuci a dalších se bojí. Za cestu do práce a z práce dají víc, než vydělají za jednu hodinu."
http://a2larm.cz/2017/09/budou-penizky-bude-jich-tolik-ze-je-neunesem/

A to jsou v té Praze přeci vysoké mzdy....