Re: Jak se rozdvojit ( roztrojit).....nic nestíhám pořádně

Zaizo, já se přiznám, že jsem asi možná méně chápavá, ale pořád nějak nerozumím tomu, v čem je problém. Co ti nebo rodině či zaměstnavateli vadí?

Vadí manželovi, že se mu málo věnuješ, má on pocit, že ty pracuješ daleko míň než on a chce, když jsi míň doma, aby byla domácnost lépe vedená?

Nebo (a takový mám z tebe pocit spíš já) je to tak, že ty sama se pereš tak trochu s pocitem viny za to, že nepracuješ na plný uvazek? Já to z téhle diskuze tak trochu cítím, cítím z tebe potřebu si zkrácený úvazek "obhájit", že se skutečně neflákáš a kmitáš a děti tě potřebují...
S těmi dětmi a jejich věnováním je to opravdu trochu zvláštní v jejich věku, zajímalo by mě jak to podaly, co si vlastně pod tím "věnování se" si představují konkrétně. Děti v tomhle věku jsou už spíš rády, že nemají matku stále za zadkem. A taky už jim v tomhle věku full servis od maminky může spíš uškodit.

Sama také neumím jen tak zahálet, vždycky když si lehnu, tak z toho hned mám nepříjemný pocit "viny", že se flákám, i když logicky vím, že je to nesmysl, nejsem stroj, ale pořád vidím, co všechno bych měla, jak práce stojí... Je to boj s vlastní psychikou a nastavením.

V názvu tématu je, že by ses měla rozdvojit, že nic nestíháš pořádně, ale pak z diskuze vyplyne, že po odchodu dětí máš čas na kafíčko s maminkou, že chodíš 3x týdně cvičit...
Ne, chraň bože, vůbec neříkám, že to je špatně, že bys měla být pořád v poklusu, to vůbec ne. Je jen dobře, že si umíš na sebe najít čas. Ale nezlob se, ale nestíhání a uštvanost vypadá jinak...

Přeju ti, abys byla spokojená, jestli cítíš, že takhle ti to vyhovuje a takhle je to životní tempo tak akorát, nenech se zlanařit okolím. Co si budem povídat, v mém okolí je normální pracovat na plný úvazek, naprostá většina žen školkových dětí pracuje stejně jako muž a k tomu všemu obstarává domácnost a děti z většinou ta žena. Muž tak trochu tu a tam, někde víc někde míň, ale ta hlavní zátěž je na ženě. Proto taky těžko chápu, jak někdo může při 3/5 úvazku, kdy má děti ve škole nestíhat. Ale v dalších větách píšeš, že ti to vyhovuje, že jsi takhle spokojená, tak si něco nechápu.

Jinak vybrat si budeš muset ty sama, podle svého naturelu.
Mám taky už větší školkové dítě a přiznám se, že zkrácený úvazek bych už nechtěla. Potřebuju mít pocit, že něco umím, že jsem samostatná, že se dokážu o sebe postarat. Nechtěla bych být "hausfrau" závislá na manželově příjmu. Vadil by mi pocit, že mě někdo zaopatřuje, že jsem na něm závislá.