Re: Je opravdu nutné se učit denně

Kat, já ti nevím...můj syn mobil nemá, na počítač doma téměř nechodí a stejně nečte...nevím, co se stalo a kdy...jako malý měl knížky moc rád, prohlíželi jsme, četli jsme, v předškolním věku poslouchal čtení klidně půl hodiny nebo hodinu před spaním...v první třídě začal číst bez problémů, když to měli zadané jako úkol, tak četl nahlas, jinak to nijak extra nemiloval, četl nahlas jenom mně, jinak babičce ani manželovi nechtěl, přitom četl dobře, byly dny, kdy mi naprosto s přehledem přečetl sám několik stránek, pak jsme třeba zase pár dní bojovali o každý řádek, střídali se....jo, je dysfatik, ale čte s porozuměním, nepřipadá mi, že by měl se čtením problém, v logo třídě tohle dost sledovali...no a teď nejen, že nechce číst nahlas, ale nečte si ani potichu a dokonce poslední tak 2-3 měsíce už nechce večer číst ani ode mne...a můžu zkoušet kdejaké knížky, hledám to, co ho tématicky zajímá...chodíme do knihovny, tam si nějaké knížky vybere, doma na to pak skoro ani nesáhne, prolistuje, přečte názvy kapitol a konec...za chvíli má mít první knížku do čtenářského deníku a zatím ani nezačal číst, jsem zvědavá, jak se s tím zápisem popasuje...zkoušela jsem s ním o tom mluvit a prý mu to čtení připadá moc zdlouhavé...je fakt, že on není moc trpělivý, všechno dělá rychle a honem zas něco dalšího, je takový pořád v pohybu...už nevím, jak bych ho k těm knížkám přitáhla...nařídit příkazem číst, to není řešení, těžko ho donutím, když se rozhodne, že číst nebude, že jo...můžu slibovat, motivovat, nebo zakazovat co chci a nic...