Re: Nabídnutí tykání od kolegyň

Kudlo, ale Elsa nepsala nic o tom, že by byla jejich nadřízená, ale že jsou kolegyně.

A odmítnout tykání je jako odmítnout podanou ruku, ať by se to odmítlo sebevíc citlivě, tak pořád to je odmítnutí a bude to nepříjemné pro obě strany a může poznamenat vyvíjející se dobrý vztah. Proto bych velmi zvážila jestli je mi vzájemné tykání opravdu tak moc proti srsti, že to za to stojí. Z dřívějších diskuzí si matně vybavuji, že Elsa pracuje v nějaké malé rodiné firmě a v takových firmách (bohužel pro ni) se moc nehraje na pracovní hiearchii a formálnost a je běžné, že si mezi sebou všichni vzájemně tykají, jak pracovníci mezi sebou, tak i se šéfem (většinou jediným).

Moje zkušenost je taková, že jestli chce člověk se v práci cítit dobře, mít dobré vztahy s kolegy, měl by respektovat zvyklosti v dané firmě. Pokud je běžné si tykat, měla by to Elsa přijmout, jinak bude vyčleněná, bude stát bokem.

A ostentativně vykat kolegyním, které chtějí tykat, není výraz úcty, naopak, může je to urazit ("copak jsem už tak stará bába, že mi nemůže tykat?") 17 let není žádný rozdíl, je to jedna generace, jednostrané tykání dovedu pochopit jen u velmi mladých lidí x velmi starých lidí. Takhle se Elsa sama sebe shodí, sama sebe dostane do role, jak sama píše "malého smrada" a kolegyně si znepřátelí.