Re: Rozchody - proč jsou tak těžký?

Kivíku,

já myslím, že to, že si to člověk nedovede představit, vůbec nic neznamená, protože svět je mnohem pestřejší než naše představy.

Taky jsem si nedovedla představit, že se najde někdo, s kým bych byla ochotna žít (já to měla o to lehčí, že jsem naopak sama ráda, takže to mi nevadilo), a našel se a jsme spolu už spoustu let a pořád je to fajn. Nebo kolik holek i tady se po nějakým zklamání zaříkalo, že už nikdy... no a pak někoho potkaly a taky jsou nadšený.

Takže ty úvahy jsou sice pochopitelný, ale je to zbytečný trápení, protože spoustu věcí si člověk nedovede představit, a přesto existujou.

Navíc jestli je to první den, tak to asi dost dobře nejde, aby z toho člověk nebyl smutnej, špatnej, zničenej... je super, že máš podporu okolí (taky aby taková fajn ženská neměla ), ale mně to připadá jako bolest jizvy po život zachraňující operaci - dá se zmírnit, ale úplně vyhnout se jí nedá, je to důsledek něčeho, čím si člověk ušetří obrovský problémy v budoucnu, a hlavně - časem odezní.

Moc Ti fandím a Tvůj postoj na mě udělal velkej dojem v tom nejlepším slova smyslu.