Re: Vzpomínky na domy/věci/domácnosti z dětství

Ano. Vzpominam casto. Babicka mi moc chybi. Moje babicka zila v centru kousicek od Vaclavskeho nam. Pamatuji si lety osoupane kamenne schody anadhernou mozaiku v mezipatre. Uplne vidim, jak prochazim prujezdem, ktery ma na strope nadherny stuk. Odmykam a vstupuji na schodiste. Prochazim kolem dveri, kde bydli Hadovi a postupuji dal k mezipatru, kde bydli Prihodovi. Znovu schody a vstupuji napatro k babicce. Kazdy schod ma vyslapanou prohluben. Cerne zabradli je krasne zdobene. Babiccin byt ma strasne vysoke stropy. Jsem v predsini a vstupuji do kuchyne. Vedle jsou dva dalsi pokohe, ale tam se mic nechodi. Jeste tak, do toho prvniho, ale ten druhy pokoj tzv. paradni je jako muzeum. Vsude je drahypircelan a na zdi visi nadherny obraz zeny v prekrasnych satech pripominajicich baletni saty. Byla to pry pani Steinova a babicka od ni ten obraz kdysi dostala. Byl to svatek, kdyz me babicka vzala do paradniho pokoje a otevrela vsechny svoje skrine. Moje babicka mela vzdy vsechno nadherne srovnane. Neco dokonce prolozene vonavym hedvabnym papirem. Kozichy mela v obalech a ja jsem na ne nesmela sahat, abych je nezamastila. V suplikach mela spoustu pokladu. Vonave mydli, jeste nerozbalene sady kapesniku, kominicka a panenku pro stesti atd. Vzdycky mi necodala. Kdyz jsem u babicky v tomhle pokoji spala, tak mi vzdycky rikala, ze me bude pani Steinova v noci hlidat. V kuchyni mela babicka na zdi velke kukacky. Opravdove, vyrezavane zadny plast a ve skrince vzdycky neco dobreho. Babicka zemrela v 90- ti letech v roce 2013 a me pirad hrozne chybi. Mam od ni na pamatku nejake sperky, ale doted jsem nenasla odvahu je nosit. Jednak jsou to takove ty kdysi moderni veci s velkymi kameny a psrlami a za druhe se bojim, ze bych to mohla ztratit. Pro me to nema cenu zlata a kamenu, ale toho, ze je to od babicky. Bohuzel cas vratit neumim, ale az jednou umru, tak urcite chci ulozit do hrobu vedle ni. Mame tech hrobu vic, tak to vsem rikam, aby me nikdo nesoupl jinam.