Re: Poruchy příjmu potravy

tak tj stejné jako u dcery té kamarádky. A právě tehdy, když tím procházela její dcera, jsem přemýšlela nad sebou (kamarádka se mě na to ptala, pamatuje, jak jsem tím procházela) a došlo mi, že v pozadí byl nějak stres z dospělého života, z toho, že okolnosti asi nelze kontrolovat a donutit, aby se vyvíjely tak, jak chci (rozvod nechceš, drtí tě, ale nemůžeš dělat nic....nastupuje BEZMOC). Tak si nějak najdeš něco, co kontrolovat můžeš (jídlo). A zažíváš uspokojení. Navíc se líbíš sama sobě (všechny celebrity, modelky jsou hubené. Hubenost je synonymum krásy....uspokojuje tě to. Je to kontrast k frustraci z rodiču/nebo co dasadíš). Dle mého to takto bylo u kamarádčiné dcery. Neochota dospět, být součástí neuspokojivého, děsivého dospělého života??? Těžko říct. Takto jsem přemýšlela na Klárou. A snad tj v pohodě. Má kamarádka je ale nadtandard matka (ale jinak taky, nekomunikace s bývalým partnerem atd....je to stejný. Je to myslím na dlooooouho, je-li to rozjeté. a myslím, že se situací v rodině+ tro setsakra souvisí. Nevíš, jak se chovali rodiče dřív....preostě tj systém, kterej se manifestuje nějak, ale dle mýho to rostě na podhoubí toho rodinného prostředí, chování rodičů (ale taky jim těžko vyčítat, taky dělají asi co umí....je to těžké)