Re: Mdloby

Neřekla bych, že jsem z toho vyrostla, ale prostě jsem se naučila líp hlídat chvíle, kdy jsem omdlévala. Bylo to nejspíš kvůli nízkému tlaku, takže rizikové bylo ráno vstát z postele, vystupovat z metra po dlouhé jízdě, kdy jsem seděla, prudce vstát (když jsem se hrabala ve spodním šuplíku stolu nebo hledala něco v dolním regálu v sámošce)... Než mi zachutnalo, tak jsem se trochu nutila do kafe, důležité je dostatečně pít... Taky jsem pak už poznala, kdy to na mě jde a měla jsem třeba pár vteřin na odklizení se na místo, kde jsem si buď honem sedla, nebo to zřícení na zem nebylo tak rizikové. Vlastně ani nevím, kdy jsem přestala omdlévat, občas se mi hlava zatočí dodnes, ale doopravdy jsem sebou nesekla už léta.