Re: Kůň pravděpodobně zvyklý neposlouchat

Poradím něco jinýho, než tu radí většina. Ne snad, že bych chtěl jít proti proudu, ale myslím, že většina radících nedocenila situaci, jak ji popisuješ.

Cesta je v principu jednoduchá, ale náročná na provedení. Pokud byste ji považovali za moc náročnou, raději se koně zbavte – vraťte, i pod cenou, prodejte, darujte.
Dělat dál to, co děláte, znamená, myslím si, že se to bude jenom zhoršovat. Nakonec může přestat bejt „zlatá“ i v ohradě. V lepším případě se dopracujete k tomu, že se opatrně na koni krátce přesunete odněkud někam po dobře známý trase a po návratu domů si s úlevou oddychnete. Ale spíš to bude horší.

Součástí řešení je rezignovat na vyjížďky i na vožení dětí, dokud k tomu situace nebude vhodná, a to bude za hodně dlouho. Omezte se zezačátku na ošetřování – zvedání nohou, nasazování ohlávky, krátký vodění, ustupování dozadu a do strany. To je naprostej základ a bez něj se nikam nedostanete. Když potřebujete projít kolem ní, uhne ona, nebo ji obejdete? Správný to bude teprve, až ona bez šklebení uhne. Doporučuju co nejvíc koně pozorovat, i mimo práci. Při práci si všímejte celkovýho postoje, uší a pokud možno vždy pečlivě sledujte koně těsně předtím, než po něm něco chcete. Zakaž si v duchu říkat „zlobí“, „neposlouchá“, „zkouší to“, „utahuje si ze mě“, nejlíp i „zlozvyky“ a „zkažený“. Pozoruj ho takovýho, jakej je, protože jedině tak poznáš, co vlastně dělá a proč. Vodění na vodítku, uhejbání, zahejbání, couvání, zastavování na vodítku. Na to navazuje sedlání, nasedání a sesedání. Musí klidně stát. Pak krátká jízda krokem, kdy je naprosto základní bezpečně zastavovat. Ne jednou tak nějak zastavit, ale zastavovat. Pak delší krok, pak klus a pak cval. Kruhovku klidně hoďte za hlavu, není to zázračnej všelék a jde to i bez ní. Raději si zaplaťte kvalitní kurs jezdectví, abyste si byli jistý, že dáváte koni správný pobídky. Spousta jezdců dává polovičatý nebo protikladný pobídky.

Principem je toto: vždycky dělat to, co se zvládá – člověk i kůň! Nový přidávat po malých kouskách, který dobře zvládnou člověk i kůň. Pokud se objeví problém, vrátit se ke dřív známýmu a naučenýmu a opakovat to, nový zkusit přidat znovu později. To je první princip: nikdy nepřidávat nic, pokud dobře nezvládám něco jednoduššího. Druhej princip je vždy s činností končit ve chvíli, kdy se něco daří. Vyhnout se pokušení pokračovat dál, když nám to přece tak krásně jde! Povedlo se? Cítíš spokojenost, kůň dělá, co ty chceš? Hned přestat, pochválit. Nemusíš pamlskovat, koni jako odměna často stačí to samotný propuštění, možnost chvíli se klidně popást, nebo podrbání tam, kam si špatně dosáhne, promnutí hřbetu apod. Pokud to přetáhneš, nebo pokud se od začátku nedaří, udělej něco, co bezpečně zvládáte, třebas zvednou nohu. Udělej to a skonči. Radši s ním pracuj krátce, ale pravidelně, nejlíp denně. Radši krátce, ale třeba 2x, 3x denně. Nečekej rychlý pokroky, nebudeš zklamaná. Dejte si třeba rok, ale pracujte s ním denně. Uspěchat se to nedá, rady typu vyhejbat se dlouhým loukám apod. neposlouchej (dotyčný ať prosím prominou, nemyslím to zle). Vystrašená podle tvýho popisu není, možná je, ale nevypadá to tak. Pokud se chytneš toho, že je sama na vyjížďce vyděšená, může to vést taky akorát k tomu, že k ní budeš podvědomě přistupovat ještě opatrněji, v sedle budeš ještě opatrnější a bojácnější a to, co popisuješ, bude ještě horší. Vymaž si prozatím vyjížďky z hlavy, jednou to přijde, ale až to bude, tak to bude. Poznáš to sama.

Zopakuju to: 1. opakovat známý a zvládnutý a nový přidávat srozumitelně, v přirozený návaznosti a po kouskách, 2. končit vždy ve chvíli, kdy se daří. Náročný je to na čas, energii i trpělivost. Je ale pravděpodobný, že na konci budeš umět jezdit a kůň tě bude poslouchat. Když budeš pokračovat v tom, jak to máte zajetý, jezdit se nenaučíš (ježdění je v zásadě balanc, komunikace s koněm a vůle) a on tě poslouchat nebude. Budeš jako doteď jeho sluha, místo naopak. Jo, kůň je lidskej sluha – nepoužívám módní slovo parťák. Po koni chceme, aby nás nosil a vůbec dělal to, co po něm chceme a nedělal to, co by sám dělat chtěl, a za to ho nakrmíme. Ale to už je jiná otázka…