| sjjm |
 |
(25.6.2018 9:13:28)
Ahoj, akutně prosím o jakékoliv rady. Jsme začátečníci, měli jsme asi 3/4 roku půjčeného hodného a klidného valáška od kamaráda, a už jsme ho museli vrátit. Nyní jsme si již pořídili vlastního koníka - desetiletou kobylku, křížence hucula. Kobylka předtím žila rok a půl na ranči, kde byla v podstatě takový "veřejný kůň", učily se na ní malé děti. Byla zvyklá jezdit na kruhovce sama, a v terénu, pokud jsem dobře pochopila, jezdila vždy za nějakým koněm, prostě šlo víc koní za sebou, na každém dítě... Na místě jsme si ji vyzkoušeli bohužel jen na té kruhovce. To byla skutečně zlatá, poslouchala bez problému. Celkově se jevila jako naprosto klidný, hodný a oddaný kůň, dle názoru bývalého majitele je spíš tlačivá, nikam se nežene... Přestože má špatná kopyta (po schvácení) - což nám majitel zatajil a pořád tvrdil že je má v pořádku (my jsme ale i jako začátečníci poznali, že to nebude ok), rozhodli jsme se nad tím mávnout rukou, pokud je kobylka jinak zdravá a klidná, hodná, tak tohle už se dá nějak dopořádku. Dovezli jsme si ji domů. Ty úplně první dny byla trošku agresivní, neustále po nás chňapala (což dělala i u bývalého majitele, a bylo nám to vysvětleno tak, že loudí nějaký pamlsek), ale ona to dělala prakticky kdykoliv, když se po ní chtělo něco, co ona nechtěla (např. aby šla na vodítku, když chtěla zrovna stát a žrát), když mi měla dát nohu tak se mě pokoušela kopnout, narazila mě na zeď atd., ale to už jsme si vyjasnili a nic takového už na nás nezkouší. Při jízdě na uzavřeném prostoru (my nemáme kruhovku, takže v našich podmínkách dvůr, zahrada...) je zlatá, poslouchá a reaguje okamžitě, nemám k ní jedinou výtku. Bohužel obrovský problém je v terénu. Tam se stává prostě neovladatelnou. Dělá si co chce. Chvíli jde hezky, pak si ale usmyslí, že sejde z cesty a zajde si ochutnat lísteček z támhletoho stromu, a v tu chvíli konec, nezastaví ji absolutně nic, vůbec nereaguje, můžu tahat jak chci, dělat co chci. Pak se rozhodne s člověkem na hřbetě bez pobídky naklusat a nejde zastavit. Na louce žere, chodí si kam chce, jezdec se s ní prakticky jenom přetahuje, pere, bojuje... Když nechce, nereaguje na nic. Tlačivá rozhodně není, naopak je velmi temperamentní. Nejhorší je, že jakmile má tu svoji náladu (kdy se rozhodne, že teď prostě nebude poslouchat), nedá se zvládnout ani ze země, na vodítku. Přetlačuje se s člověkem, jde si kam chce. Přitom jindy je na vodítku úplně v pohodě... Mysleli jsme si, že je to naše chyba, že prostě pozná že jsme začátečníci. Přijela k nám tedy jedna kamarádka, co je u koní už mnoho let, je velmi zkušená. Vyzkoušela se na naší kobylce projet, jezdila určitě půl hodiny po okolních lesích a loukách... A řekla nám úplně to samé, co jsme zjistili i my. I s ní, jako zkušenou jezdkyní, si kobylka dělala co chtěla, občas to vzala přes nějaký keřík, občas zkusila bez pobídky zrychlit... Kamarádka si s ní poradila, ale říkala, že pro začátečníka tohle prostě není... Člověk musí být neustále ve střehu a používat hrubou sílu. Dítě na ni posadit absolutně nemůžu (a to jsme chtěli koníka hlavně taky pro děti, proto jsme pečlivě vybírali klidného a hodného), když i mě samotnou pověsí na strom. Také jsme ji chtěli do zápřahu (i tahat prý umí), ale s takovýmto nespolehlivým koníkem si prostě netroufnu jezdit s bryčkou, natož do ní posadit ještě svoje děti... Nevím jak tohle řešit. Myslíte, že se kobylka dá ještě napravit, přeučit...? Pořád máme možnost ji vrátit, jsme ve zkušební jezdecké lhůtě... Děkuji za rady a názory.
|
| Grainne | 
|
(25.6.2018 9:41:29)
Trpelivost, trpelivost, trpelivost, vybudovat duveru, hodne prace ze zeme, idealne formou prirozene komunikace a ....podobny "hodny" exemlar mam doma, ovsem neni to ani "pul hucula".
Dalsi vec je, jestli byla zvykla byt a chodit s konmi, zit s konmi - kone totiz nesmeji byt, ze zakona, drzeni jednotlive v samote, muze to byt pricina neochoty dobre pracovat v terenu.
Dalsi vec, zapomente na "dobre rady", jak "zachazet s konem", kdyz to jde proti vasi vlastni prirozenosti. Tohle se casto stava, kdyz si lidi hrajou na "drsnaky", predstiraji duslednost atd. Oblafnout se nechaji lidi, kun ne a zaroven kun v sobe nema, na rozdil od psa, tu ochotu "delat sveho cloveka stastnym".
|
| Supermanka |
|
(25.6.2018 10:15:53)
Přesně, Grainne to napsala výborně.
Pracovat ze země, na důvěře. Doporučuji nechat přiježďovat někým zkušenějším - nejdřív na "jízdárně", pak v terénu.
Pokud jste ale začátečníci, doporučuju vrátit a koně zatím nepořizovat vůbec...a když už, tak ne hucula. Ale to jen můj názor a vyvádět vám může i jiné plemeno. Rodina nejsou stránky o koních, zkus se zeptat spíš na http://www.equichannel.cz/
|
| Grainne |
|
(25.6.2018 10:25:49)
Jeste si dovolim jednu radu...pro pripad, ze se rozhodnete kone vratit. Neexistuje "levny kun".
To, co clovek usetri na koupi, se, casto az hrozive, projevi nasledne, nejen pri sestavovani krmne davky, veteterinarni peci, ale i pri zvladani kone. Clovek namisto pozitku "bojuje".
Z toho boje si lze ovsem udelat "cesta je cil", ale je to zdlouhavy proces, ne vzdy uplne radostny.
Pokud byste se rozhodli konika vracet, doporucila bych mozna lepsi variantu - dlouhodoby pronajem s naslednou koupi. Vy se presvedcite, ze vam konik "sedi", budouci majitel se presvedci, ze je o kone dobre postarano.
|
|
| Supermanka |
|
(25.6.2018 10:27:18)
A ještě poznámka - může se stát, že ani ten nejhodnější kůň sám vyjížďku nezvládne...
|
| Grainne |
|
(25.6.2018 10:37:19)
Presne tak...pak je treba umet rozpoznat, kdy je lepsi se vratit, nebo naopak po zklidneni pokracovat, jit jinou cestou....
Tohle neni az tak o jezdeckem umu, jako o ochote a schopnosti "vcitit se". Do sebe i do kone.
|
| Líza | 
|
(25.6.2018 12:24:31)
Souhlas se Supermankou a Grainne. Jinak teda - máte hucula a divíte se, že je tvrdohlavej? ;)
Buď fakt pomaličku ze země s někým, kdo umí přirozenou komunikaci a povede vás i toho koně, nebo vrátit a moc zvažovat, jestli jako začátečník si nemám chodit jen pronajímat nějaký školní koně, případě sdílet koně s někým, kdo je zkušenější, protože je málo takovejch, který začátečník nezkazí, i kdyby byli zpočátku milionoví...
|
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(25.6.2018 10:24:20)
Ty jo, vratit kone zpet. Pan vam dle meho vedome prodal problemove zvire.
|
| Grainne |
|
(25.6.2018 10:34:17)
Kat, myslim, ze kun neni primarne problemovy, ale pro kone je chozeni do terenu v samote, kdy predtim chodival s konmi, casto ve "vlacku", dost stresujici novinka a musi se to ucit.
Resim ted uplne stejny proces, byvala sportacka, pote provozacka, nikdy predtim o samote na vyjizdce nebyla.
Pomalu, trpelive, po kouskach, cestou zkoumame kazde krovicko, protoze "v krovi je medved, na louce vlci, v louzi zralok a v potoce pirani".
Moje sladke zlaticko je navic hodne komplikovana, az precitlivela povaha, takze sama musim byt v klidu, pohode a velmi dobre rozpoznavat, kdy zlobi jen tak a kdy je opravdu nejista, nebo se boji.
Pohozene voditko, nekdy si nevsimne, jindy vyvadi, jako kdyby to byla anakonda. U komplikovanych povah, hucul pry je "diagnoza ", je to celkem narocny proces.
|
| Supermanka |
|
(25.6.2018 10:42:15)
Jojo, podobného koně má dcera v pronájmu. Každý bodlák ho chce sežrat :D
Ale ta si ho právě vychovala od úplně nuly, kdy po delší pauze po úraze shazoval všechny a vyváděl... chodila s ním nejdřív na 10 minut do kruhovky a postupně přidávala, dokud to koníka neomrzelo. Všichni se jí posmívali, ale ona se nedala a po roce a půl začala i vyhrávat závody (i když to není ten její cíl, spíš jen neuvěřitelný bonus).
Přes zimu ale najednou zlom a venku je zase problém, tak začíná po kousíčkách, zatím jen krokuje po tréninku na cestě, kterou kůň zná a postupně přidává, teď už snad zvládli bez problému i kratší klusovku, co vím.
PS: Zrovna včera jsme vzpomínali, jak před rokem a půl se kůň nedal ani zavéct z výběhu na noc do boxu...a teď za ní chodí bez vodítka jako pes 
Jo, v souvislosti s tím mě napadla ještě jedna rada - nejdřív koně pořádně unavit prací ze země nebo na "jízdárně" a pak jít krokovat ven, on už nebude mít tolik energie vymýšlet blbosti 
|
|
|
|
| darinaa |
|
(25.6.2018 10:39:17)
Zamyslela bych se bez emocí ke koni nad svou investicí, nad původním záměrem nákupu, proč jste koně chtěli, o jakou povahu jste stáli a jaké vlastnosti vám prezentoval prodejce. Podle mne jste byli tak trochu podvedeni a otázka je, jestli hodláte slevit (vzdát se) ze svých požadavků a řešit (evidentně dlouhodobě) nežádoucí následky bez jakékoliv garance výsledku.
Nemám zkušenost s koňmi, mám zkušenost s nezvladatelným psem. Hromada (roky) času, peněz a energie. Láska k němu ano, radost, užitek a satisfakce nula. Ne, nejsou jen neschopní majitelé, jsou i nespolupracující zvířata, stejně jako lidi. Stojíš o takové?
|
|
| x x |
|
(25.6.2018 10:48:52)
Kolik je kobyle let? Já bych jako hlavní problém vnímala to schvácení, to bude dělat v budoucnu problémy. Pokud máte o samotě kobylu která byla zvyklá chodit celý život za koněm, tak to bude problém, minimálně dočasně. Huculové jsou paličatí - i ti poloviční  .
Kůň je tvor stádový, myslím, že o samotě to nebude úplně dobré. Kobyla není ani minimálně přiježděná, asi bych zkusila nejdřív práci na jízdárně, ale chtělo by to zkušenějšího jezdce. Přetahování se v terénu nemá aktuálně smysl, kůň musí umět reagovat na pobídky, základní přechody alespoň krok - klus, klus - cval, zastavování, udělat to pestřejší kavaletkama, slalomem, houpačkou a různé takové hluposti, aby se kobyla nenudila, nečekej, že to bude trvat den, dva a bude to v cajku, může to být práce na měsíce, ne-li roky. Vše musí být na bázi dobrovolnosti, hrubou silou se nic nedosáhne. Takže klidně první dny jen krok, chválit pokud kobyla udělá co se po ní chce, pokud neudělá, netrestat, ale udělat věc znova, znova a znova, dokud nepochopí co se chce, když poslechne, pochválit, je to mravenčí práce. Pokud toto všechzno bude zvládat a nebude se děsit samoty, tak zkusit vyjet někam mimo domov, ale jen kousek, třeba na ruce, pak zase zpátky atd. atd.
|
| x x |
|
(25.6.2018 10:52:13)
A co je důležité hrozně moc je vybudování vzájemné důvěry, mně se osvědčilo si prostě jen tak sednou do ohrady a čekat, co se bude dít, pozorovat jak se kůň chová, jestli přijde, očichá mě, chce to určitě práci ze země, nejdřív s vodítkem, pak klidně i navolno, kůň je kůň zvědavý a učenlivý.
|
|
| sjjm |
|
(25.6.2018 11:17:24)
Kobyle je 10 let. Všechno tohle, co vypisuješ, právěže zvládá. Ale pouze na uzavřeném prostoru. Na té kruhovce, nebo třeba u nás na zahradě, poslouchá jak hodinky. Řeknu "klus", okamžitě přejde do klusu, řeknu "hop", a cválá. Otočí se kolem své osy, u bývalého majitele s ní děti i skákaly přes překážky... Umí toho hodně, žádné přetahování, úplná pohodička... prostě zlatý bezproblémový kůň. Ale POUZE A JENOM na uzavřeném prostoru. V terénu, v přírodě, se z ničeho nic stává neovladatelnou. Ano, chvíli umí jít pěkně. Člověk se uvolní, jdeme hezky po cestičce... a najednou šup a doteď klidný a oddaný kůň se mnou z ničeho nic valí úplně jiným směrem a je náhle nezastavitelný, neovladatelný... Někdy jsou to jen takové "pokusy" - zkusí zrychlit, zkusí odbočit jinam... Zkušený jezdec ji jakž takž srovná, poradí si, a jde se dál. Jindy je "nepříčetná" celou vyjížďku, přetahujeme se, v podstatě to vypadá spíš jako krocení divé zvěře, než jako jízda na koni. Z většiny vyjížděk se vracím domů úplně vyřízená. Práce ze země, to bylo úplně to první, co jsme s ní dělali. Zase, na uzavřeném prostoru pohodička, ukázkově poslušný kůň. Vyjdeme na vodítku do terénu, a opět jak na houpačce. Chvíli jde pěkně, a najednou jí rupne v bedně a dělá si se mnou co chce. Když se rozhodne mě za sebou vláčet, nebo mě někam tlačit, se svými 50 kily nemám šanci ji nijak zastavit. Upřímně přiznávám, že v takových situacích mám opravdu strach a modlím se, abychom vůbec nějak došli domů. Sama už na ní do terénu vůbec nejezdím, vždycky se mnou jde manžel a případně mě zachraňuje, např. sundává ze stromu atp. Dítě bych na ni neposadila, a to nám bývalý majitel tvrdil, že je pro děti a pro začátečníky jak dělaná... Když chci jezdit sama, tak jedině po uzavřeném prostoru. To si to užívám a je to úplně super. Jenomže my jsme si ji pořizovali k jiným účelům, než na ježdění dokolečka po zahradě... A k těm je momentálně nepoužitelná, a je otázka, jestli vůbec někdy bude, jestli ji jako začátečníci dokážeme zvládnout, "převychovat". Teď jsme ještě tlačeni časem, pokud ji nevrátíme během pár dní, už si ji budeme muset nechat, nebo se ji pokusit prodat dál... Vůbec nevím co mám dělat 
|
| x x |
|
(25.6.2018 11:33:51)
Asi bych jí vrátila a zkusila se poohlédnout po jiném koni, toto je běh na dlouhou trať. Pokud budeš vybírat jiného koně vyzkoušej všechny situace. Už kvůli tomu schvácení bych ji dala pryč, nestojí to za budoucí problémy, jednou se to určitě projeví, pokud už je tam nález.
|
|
| Grainne |
|
(25.6.2018 11:42:10)
Vratit.
Bez debaty, strach je spatny radce a prenasi se na kone = maler.
Chtali jste uplne jineho kone, vyjizdkoveho, to tenhle neni. Kvalitni jizdarnu, kruhovku, kde byste si uzili to, co kun umi, take nemate.
Pokud dobre ctu "mezi radky", hledas "pozehnani" k tomu, kone vratit. Za to neni treba se stydet, nekdy neni chyba ani v koni, ani v jezdci, proste si to nesedne. Tady to nesedi, kun nezvlada to, co chcete, to, co zvlada, k tomu nemate podminky a nechcete to.
Ja do toho sla od sameho zacatku s vedomim, ze to, co chci, si musim udelat sama, ze kobyla neni nepopsany list a to horsi primo nasava, jak houba, to lepsi (pro mne), naopak trva veky.
Vy na to naopak pripraveni nejste a jak uz tu nekdo psal, kun je ze same sve podstaty nebezpecny - ze vsech smeru. Za pet minut blaheho pocitu stesti hodiny driny.
|
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(25.6.2018 14:11:03)
Vrat ho. Já taky nejsem pyšná na to,že jsem jednou měla do druhého dne doma psa a vrátila ho.. Po dvou bezproblémových psech z útulku jsme vzali psa, co měl mít rád děti, jenže on během večera 2x ošklivě vyjel po mladším (tehdy 8 letém)klukovi. Jednou ho kousnul až do krve.. Já i syn bychom to ještě nějak zvládli, ale chodí k nám děti (synovi spolužáci)po obědě, když ještě nejsme doma... a představa, že mám doma nebezpečného psa... Takže jsme ho vrátili. Te´d máme útulkovou fenu, je to zlatíčko. Prostě někdy se člověk snaží, ale nejde to a bezpečí dětí je vyšší priorita.
|
|
|
|
| Vítr z hor | 
|
(25.6.2018 11:23:06)
Exmanzel nepouzival vyraz problemovy kun - ale zkazeny. Zkazeny nevhodnou peci, vycvikem, neduslednosti. Myslim, ze to lip vystihuje situaci. Napravy je schopen jen zkuseny chovatel/jezdec. Vzhledem k tomu, ze kun muze byt hodne nebezpecne zvire, zvazila bych vraceni. Ani bych nevinila prodejce z podvodu, proste kone z nejakeho duvodu nezvladl. A nejde jen o vase zdravi ci zivoty - predstav si, ze pojedes s neovladatelnym konem lesem a potkas deti. Jedno kopnuti muze zabit - a odpovedna budes ty, ne byvaly majitel.
Tchan s tchyni byli vynikajici jezdci vycviceni prvorepublikovymi dragouny, jezdili pouze na konich s dobrou povesti a z prestiznich staji - a oba meli zlamane kosti vc. nekolika obratlu - jak z jizdy, tak z pece. Cili i pri zachovavani veskere opatrnosti a dodrzovani pravidel se muze stat cokoli. I kdyz je kun dobre vedeny. Natoz, kdyz ne.
|
|
| Monika |
|
(25.6.2018 12:07:59)
Vůbec nerozumím koním. Ale když čtu tvůj příspěvek, jak kůň nesplňuje skoro nic, co jste chtěli (jízda dětí, v přírodě, zápřah), má zdravotní problém (navíc zatajený) a příspěvek končí tím, že ho můžete vrátit - tak mně tedy nenapadá ani jeden důvod, proč to neudělat a nevybrat si koně jiného? A asi předem víc vyzkoušet a nevěřit tomu co "prý taky umí". Ledaže by ses chtěla realizovat tím, že koně "napravíš" (ale píšeš, že jsi sama začátečník, tak asi těžko) nebo byl tak levný a tak hrozně chcete jakéhokoliv koně, že si ho necháš na ježdění po zahradě?
|
|
| sally | 
|
(25.6.2018 17:02:31)
holky to píšou dobře. Lidi mají představu, že vzít koně do terénu je ta nejjednodušší věc na světě, ale není.
Takže pokud je kobylka hodná "doma", trénujte s ní DOMA. Ať jí můžete chválit, ať má pozitivní zážitky a hlavně ať má co nejméně zážitků typu "paničku přetáhnu". Existuje takové rčení o koních - když jim dáš tolik času, kolik potřebují, zabere to méně času".
Pracujte zatím na věcech jako základní obsluha (aby nekopala) a základní trénink ze země.
Jestli je sama, tak je nejspíš nešťastná a vystrašená. Kůň, když nemá parťáka, tak se bojí, nemůže si pořádně odpočinout, nevyspí se (koně spí velmi málo, ale tu cca hodinku velmi tvrdého spánku - kdy fakt vypadají jak mrtví, leží na boku, klidně i chrápou a nejsou k probuzení - POTŘEBUJÍ - pokud nemají někoho, kdo je "hlídá", tak neusnou) - tj. je klidně možný že po nějaké době u vás už je úplně hotová z nevyspání.
Takže bych se přimlouvala za to, aby jste jí dali zase do ustájení - spousta lidí to dělá ne proto, že by nechtěli mít koně doma, ale proto, aby byl kůň s ostatními koňmi.
Další varianta je pořídit kamaráda - ideálně zase koně, haha - méně ideálně jiné zvíře. Kozy "mluví" podobným jazykem jako koně a obvykle spolu dobře vycházejí, ale musela by to být koza nerohatá (aby při hraní koně neporanila) - hňup (kastrovaný kozlík) by nemusel stát moc a jsou inteligentní a když se jim člověk věnuje, tak jsou jak pejsci. Nicméně - pokud s nimi nemáte zkušenosti, tak to nejspíš cesta není.
Pro ilustraci - já si na zimu beru koně z pack station - v létě jezdí s turistama do divočiny. Jenomže je ve stádě, šéfuje tam tomu, šéfuje koním i na trailu. U nás ho mám ve stájích, ale v paddocku (na sousedy dosáhne, ale je mezi nimi hrazení) a na traily nakonec jezdím sama, protože jsem nenašla kompatibilní společnost. I pro zkušeného, šestnáctiletého valacha QH, který v podsattě celý aktivní život "chodí do lesa", bylo hrozně těžký odejít do lesa SÁM jen s člověkem.
Po třech letech si troufám tvrdit, že mi věří natolik, že spolu zvládneme všechno - třicetihlavé hejno divokých krocanů řítících se lesem (ptáci cca 20+kilo), kojoty (na ty kůň kašle úplně), rysa (potkali jsme několikrát) - i přátelskou bábu, co na nás přátelsky mávala turistickou holí... a úplně naposledy za zadkem náklaďák, na louce nad námi pluh a proti nám buldozer - ale to jsem bála, že to kůň neustojí - naštěstí řidič buldozeru zacouval na kraj a vypnul motor.
To, že si s vámi "venku" dělá co chce, to je prostě špatně - ona vám nevěří (že jí ochránítě před koňožrouty), tak se "ujímá velení" a protože jí "dovolíte" ujmout se velení, tak vám o to méně věří.
Chcete toho moc po ní i po sobě - důvěru a spolupráci si musíte vybudovat "doma", v kontrolovaném a chráněném prostoru, než jí vezmete ven mezi psy, cyklisty, srnky, zajíce, motýlky (ano, kůň se může leknout i motýla), poletující odpadky, sousedy s cirkulárkou, puberťáky túrující ATVčka a vítr (ve větru se všichni koně víc bojí / plaší, protože blbě slyší).
Zkuste i doma pořádat "pochodová cvičení" - kůň jde vedle vodiče, s volným vodítkem a přizpůsobuje rychlost chůze vodičovi - pomalý krok, rychlejší krok, zastavit, klus, pomalý krok, dva kroky couvnout, rychlejší krok, zastavit.... a chválit, chválit, chválit...
|
| sally |
|
(25.6.2018 20:04:47)
... a ještě jsem chtěla říct, že tihle provozáci, co na nich jezdí každý den několik různých dětí, mívají problém zvyknout si na "svého" člověka. Oni jsou zvyklí odchodit si svojí práci, ale vcelku ty lidi je nezajímají.
Když s ní děláte věci doma v uzavřeném prostoru, tak ona se má čeho chytit - to je její "práce" a i když je to v novém prostředí, tak alespoň ten systém "zná".
Když jí vezmete ven, tak je tam spousta věcí jinak - jiné prostředí, to, že je bez uklidňující přítomnosti ostatních koní - a jste s ní vy (a pro ní lidi nejsou "důležití", protože si s nimi nikdy nevytvořila vztah).
Pokud chcete koně na vyjížďky ven, tak to bude VŽDYCKY běh na dlouhou trať - ve vašem prostředí (kůň bez parťáka, odkázaný jen na lidi, nové prostředí, nový systém) to bude těžké i pro koně který by byl zlatý miliónový. A navrhovala bych koně napřed pronajímat v ústájení (nebo ustájit někde, kde si na sebe můžete zvykat a kde bude mít alespoň tu koňskou společnost a vy budete mít zázemí typu kruhovka, jízdárna) a pak ho teprve stěhovat k vám. S tím, že - jak tu bylo mnohokrát řečeno - mít koně samotného není moc dobrý nápad.
|
| K_at |
|
(25.6.2018 20:33:02)
Sally a Grainne, normálně čučím na drát - kde se vzaly ty spousty osamělých kovbojů s koněm-jediným přítelem v pustinách? Nenapadlo by mě, že to je taková potíž, vzít koně samotného na vyjížďku.
|
| Grainne |
|
(25.6.2018 21:04:33)
Kat, z logiky veci, kun je stadni zvire a nebylo mozne ho domestikovat tak dokonale, jako psa...ono taky rozmazluj si kone na gauci
Takze chodit sam je specificka disciplina, kterou kun prirozene neumi, musi se to ucit a podstatou je, ze jeho clovek musi mit jeho duveru, ze ho ochrani a spravne povede.
To je prace na mesice, nekdy i roky.
|
| K_at |
|
(25.6.2018 21:58:07)
Grainne, nikdy me tohle nenapadlo. A je mi lito vsech koni, kteri jsou v ohrade sami.
|
| Grainne |
|
(25.6.2018 22:02:06)
Kat, to se ani nesmi, oficialne nesmi byt kun chovan jednotlive, casto se to resi porizenim ponika, ci starika "na doziti". Nekdo to ovsem neresi, ale pokud to nekdo neuda, nic se s tim nedela.
|
| K_at |
|
(25.6.2018 22:05:27)
Grainne, to je dobry vedet.
|
| Grainne |
|
(25.6.2018 22:33:28)
Copak, chces si poridit kone?
|
| sjjm |
|
(25.6.2018 22:55:17)
Tak my nemáme koníka samotného, je v ohradě s ovcemi. Sice to nejsou plnohodnotní společnící, ale co vím, lidé to takhle řeší.
Jinak, dnes jsme byli zase zkoušet vyjížďku, jen kousíček za barák, po polňačce a louce... A všimli jsme si, že důvod, proč kobylka často neposlouchá, je všudypřítomné lákadlo - pastva. Je prostě žravá. Volala jsem bývalému majiteli, chtěla jsem mu naznačit, že kobylku možná budeme muset vrátit... a místo toho jsem dostala pár rad, které mi myslím docela pomohly. Např. že tahle kobylka je sice hodná, ale potřebuje pevnou ruku, a důsledné a srozumitelné vedení. Že když jí jednou povolíme neposlechnout, už to pak prostě zkouší pořád... Dnes jsme to tedy zkusili důsledněji, prostě jí ani jednou jedinkrát nedovolit sklonit hlavu a žrát, když je pod sedlem, a přestože to byla nějakou dobu přetahovaná, musím říct, že pak už to bylo postupně lepší...
Každopádně děkuji za rady, chápu už o dost líp, proč je pro koně těžké být na vyjížďce sám, zvlášť pokud byl zvyklý (alespoň většinou) jít do terénu společně s dalšími koňmi, a ne sám. A obecně ten přechod ze stáda, kde se cítil bezpečně, k nám, kde žádného rovnocenného parťáka nemá, a má se spoléhat jen na nás, na lidi, je určitě těžký a možná bude opravdu potřebovat jen více času, a ne po ní okamžitě chtít vyjížďky po okolí... Vlastně to mi poradil i bývalý majitel - jezdit zatím jen na tom uzavřeném prostoru, získat si důvěru, zvyknout si na sebe... a pak až postupně ven...
Tak uvidíme, tohle fakt nejde řešit rychle, my i ona potřebujeme ještě čas...
|
| Grainne |
|
(25.6.2018 23:07:07)
Tak urcita duslednost je zaklad...ja pamlsky nesetrim, ale jak je udidlo v hube, tak se nezere.
S byvalymi "provozaky" je to vzdycky urcity proces preorientovani se na na existenci "sveho" cloveka.
Manzel si poridil odrostle hribe a je to uplne jina prace, nez moje kobyla, rozhodne tedy cas od casu notne pocucha me sebevedomi
V kazdem pripade, vam i kobylce preju vsechno dobre, mit vlastniho panicka, ci rodinku, je to nejlepsi, co muze kone potkat.
|
|
| Supermanka |
|
(26.6.2018 10:05:42)
sjjm, jen se ještě při rozhodování zamyslete nad těmi schvácenými kopyty... toho bych se bála nejvíc.
Ještě přidám pár zkušeností:
- při vyjížďce (po rozehřátí) je bezpečnější s koněm cválat směrem od stáje a po cestě zpět už jít spíš jen krok a klus (kůň se domů těší a při cvalu se může rozparádit víc, než je nutné)
- pokud spadneš nebo tě shodí, nebij ho, nebo se bude bát a bude utíkat bez tebe zpátky do stáje (= je to hrozně nebezpečné a ještě budeš muset domů dojít po svých :) )
- vyhýbej se dlouhým loukám nebo velkému prostoru, kde to koník může "rozpálit" naplno; je lepší, když louka končí např. lesem, o ten se kůň v případě nouze líp zastavuje :)
- polohucula asi nedokrmujete, ale pokud ano, tak je důležité dobře nadávkovat jídlo, aby neměl energie moc ani málo
- dobře padnoucí sedlo může udělat z koně andílka a špatně padnoucí naopak ďábla
Přeju hodně štěstí a určitě někdy napiš, jak jste se rozhodli a případně jak vám to jde! 
|
|
| BaBá | 
|
(26.6.2018 21:14:07)
Většinu rad jsi tu už dostala.
Já kdysi také začínala jako totální amatér a pořídila si rovnou dva hřebce. Profíci mě a bráchu měli za totální cvoky.
Kluky jsme vychovali, nevykastrovali, ale koupila jsem je jako tříměsíční hříbata.
Obsedli jsme je sami, úplně bez problémů, tomu mému je dnes 20 let. V ohradě na něm vozím děti, dcera se na něm učí jezdit.
Venku pod sedlem - s mlaďochem to byly strašné boje, kdo z koho. Nenechal toho nikdy. Ale je to hřebec (ten druhý se vždycky ovládal potáhnutím malíčku)
Když jim byli asi tŕi, absolvovala jsem kurs Parreliho výcviku. Používám to jako doplněk výchovy a soužití s koněm a funguje to skvěle.
Jedu vyjížďku, cestu zpátky slezu, zavážu uzdu, koně pustím na volno a jdeme procházkou domů. Na ruku ho beru až na silnici.
Zkus ještě jednu věc - mimo vyjížďky ji ber ven jen na ruce na vodítku. Jako se psem. Navážeš tak rychleji kontakt, ona si oťuká okolí tím šmejděním na ruce. To ji nech zkoumat, pást se. Ale pod sedlem fakt ne. To je práce a nic jiného.
A zvažovala bych druhého koně. Jeden je fakt chudák.
Bráchovi ten jeho umřel, ihned jsme museli sehnat nového. 14 dní jsem spala ve stáji, nedokázala jsem ho tam nechat samotného.
Jinak bych ale oponovala s vyjížďkou samostatného jezdce. Naši koně jsou spolu pořád, ale na vyjížďky jezdí většinou po jednom. Úplně bez problémů.
|
|
|
|
|
|
|
|
| sally |
|
(25.6.2018 22:42:20)
tak osamělý kovboj je koncept snad jen z rodokapsů... Kovboj (z principu) honí krávy, tj. je součástí nějakého ranče... Sám krávy nesežene, potřebuje k tomu další lidi (na dalších koních). Plus pokud pracuješ s krávama celý den, tak nejspíš potřebuješ střídat koně... mezi sezónníma džobama možná cestovali osaměle, ale určitě trávili víc času v nějakém "outfitu" (skupině). Často neměli "svého" koně, ale ranč měl kovbojské koně, které používali na práci dle potřeby.
Možná na ranči mohl vyjet osamělý kovoboj (třeba hledat zatoulané tele), ale spíš by jeli alespoň dva. Pokud je potřeba spravit plot, prořezat stezku, opravit studnu atd., tak zase má s sebou nákladního koně (mulu) na nářadí a materiál... Protože na koně, na kterém jedeš, už toho moc dalšího nenaložíš.
A pokud kovboj svého koně má, tak spolu tráví mnoho hodin denně, jsou na sebe zvyklí a kůň mu důvěřuje - když honíš krávy, tak máš ruce zaměstnaný jinak, musíte být sehraní tak, že jedete jen nohama, slovníma pokynama - a na koňskou intuici (QH mají "krávy v krvi" - umí s nima zacházet a nepotřebují moc pokynů).
Takový kůň, na téhle úrovni spolupráce a pracovní morálky a důvěry s tebou půjde leckam. I do míst, kde se bojí, je nervózní nebo kde se dějou nepředvídatelné věci.
Plus v Evropě je problém, že se nejezdí pustinou, ale krajinou plnou lidí. Cyklisti jsou velmi strašidelní (protože se pohybují rychle, člověk je na tom v pozici predátora připraveného ke skoku - a kůň je obvykle neslyší, až na poslední chvíli), dále auta (zvlášť super jsou dobráci, co třeba na koně troubí), různé stroje, civilizační zvuky... drony, poletující bordel...
Vyjížďka venku je pro osamoceného koně náročná na psychiku. Plus může se stát fakt lecos... jako že v přírodní rezervaci proti tobě vyjede buldozer )
|
| Grainne |
|
(25.6.2018 22:57:18)
Tak jsou lidi, kteri maji nadeleno darem prave ten "status osameleho kovboje". Vetsina koni s nimi jde s duverou ...my ostatni smrtelnici se tim prokousavame hur, nez kdejakym hopsanim na jizdarne.
"Zlaticko moje, fakt tam neni bubak a ta moucha te nesni"
|
| sally |
|
(26.6.2018 1:00:50)
"zlatíčko, ta moucha tě nesní" mě dostalo ....
Ale člověk nikdy neví... "můj" QH mě proveze skrz padlý strom - a pak pohoršeně frká na kavalety (položené na zemi). Nevadí mu střelba, ale lekne se šustícího svačinového pytlíku. První rok, co jsem ho měla, tak si fakt musel zvykat na "město" - po deseti letech, které strávil v horách byl z civilizace celý bez sebe )
A stejně člověk nikdy neví... vzali jsme s kolegyní naše koně (její QH oslavil právě 29 let) na palouček kousek od stájí... pustily jsme je pást, já jí ujišťovala, že nic neprovedou, že nejsou blbý, aby odcházeli od travičky... jenomže jak byli dva, tak (z mě nepochopitelných důvodů) si troufli do křoví (jako proč???) a tam je něco vyděsilo (můj odhad je, že tam byla srna s kolouškem, chodívají tam - a že na ně vyběhla) a ty dva blbci to vzali tryskem do stájí.... ještě že to byl všední den dopoledne a nikdo tam nebyl (jako třeba děti na poníkách)... a místo aby jeden druhýho uklidňovali, tak bylo vidět, jak se báli čím dál tím víc - z křoví ještě klusali, ale pak čím dál tím zrychlovali.... a my, jak dvě trubky, za nima s vodítkama pěšky ).
Jakmile vběhli mezi výběhy, tak zase byli děsní borci a promenovali se tam a popásali, protože oni se přeci vůbec, ale vůbec, nebáli )
|
|
|
|
|
|
|
| jitucha | 
|
(26.6.2018 10:29:00)
koně bych vrátila ze dvou důvodů - zatajené zdravotní vady + nemožnost koně v rozumné době používat tak, jak jste chtěli. měl být pro dítě a nemůžeš na něm jezdit ani ty.
|
|
| Filip Tesař |
|
(26.6.2018 16:02:04)
Poradím něco jinýho, než tu radí většina. Ne snad, že bych chtěl jít proti proudu, ale myslím, že většina radících nedocenila situaci, jak ji popisuješ.
Cesta je v principu jednoduchá, ale náročná na provedení. Pokud byste ji považovali za moc náročnou, raději se koně zbavte – vraťte, i pod cenou, prodejte, darujte.
Dělat dál to, co děláte, znamená, myslím si, že se to bude jenom zhoršovat. Nakonec může přestat bejt „zlatá“ i v ohradě. V lepším případě se dopracujete k tomu, že se opatrně na koni krátce přesunete odněkud někam po dobře známý trase a po návratu domů si s úlevou oddychnete. Ale spíš to bude horší.
Součástí řešení je rezignovat na vyjížďky i na vožení dětí, dokud k tomu situace nebude vhodná, a to bude za hodně dlouho. Omezte se zezačátku na ošetřování – zvedání nohou, nasazování ohlávky, krátký vodění, ustupování dozadu a do strany. To je naprostej základ a bez něj se nikam nedostanete. Když potřebujete projít kolem ní, uhne ona, nebo ji obejdete? Správný to bude teprve, až ona bez šklebení uhne. Doporučuju co nejvíc koně pozorovat, i mimo práci. Při práci si všímejte celkovýho postoje, uší a pokud možno vždy pečlivě sledujte koně těsně předtím, než po něm něco chcete. Zakaž si v duchu říkat „zlobí“, „neposlouchá“, „zkouší to“, „utahuje si ze mě“, nejlíp i „zlozvyky“ a „zkažený“. Pozoruj ho takovýho, jakej je, protože jedině tak poznáš, co vlastně dělá a proč. Vodění na vodítku, uhejbání, zahejbání, couvání, zastavování na vodítku. Na to navazuje sedlání, nasedání a sesedání. Musí klidně stát. Pak krátká jízda krokem, kdy je naprosto základní bezpečně zastavovat. Ne jednou tak nějak zastavit, ale zastavovat. Pak delší krok, pak klus a pak cval. Kruhovku klidně hoďte za hlavu, není to zázračnej všelék a jde to i bez ní. Raději si zaplaťte kvalitní kurs jezdectví, abyste si byli jistý, že dáváte koni správný pobídky. Spousta jezdců dává polovičatý nebo protikladný pobídky.
Principem je toto: vždycky dělat to, co se zvládá – člověk i kůň! Nový přidávat po malých kouskách, který dobře zvládnou člověk i kůň. Pokud se objeví problém, vrátit se ke dřív známýmu a naučenýmu a opakovat to, nový zkusit přidat znovu později. To je první princip: nikdy nepřidávat nic, pokud dobře nezvládám něco jednoduššího. Druhej princip je vždy s činností končit ve chvíli, kdy se něco daří. Vyhnout se pokušení pokračovat dál, když nám to přece tak krásně jde! Povedlo se? Cítíš spokojenost, kůň dělá, co ty chceš? Hned přestat, pochválit. Nemusíš pamlskovat, koni jako odměna často stačí to samotný propuštění, možnost chvíli se klidně popást, nebo podrbání tam, kam si špatně dosáhne, promnutí hřbetu apod. Pokud to přetáhneš, nebo pokud se od začátku nedaří, udělej něco, co bezpečně zvládáte, třebas zvednou nohu. Udělej to a skonči. Radši s ním pracuj krátce, ale pravidelně, nejlíp denně. Radši krátce, ale třeba 2x, 3x denně. Nečekej rychlý pokroky, nebudeš zklamaná. Dejte si třeba rok, ale pracujte s ním denně. Uspěchat se to nedá, rady typu vyhejbat se dlouhým loukám apod. neposlouchej (dotyčný ať prosím prominou, nemyslím to zle). Vystrašená podle tvýho popisu není, možná je, ale nevypadá to tak. Pokud se chytneš toho, že je sama na vyjížďce vyděšená, může to vést taky akorát k tomu, že k ní budeš podvědomě přistupovat ještě opatrněji, v sedle budeš ještě opatrnější a bojácnější a to, co popisuješ, bude ještě horší. Vymaž si prozatím vyjížďky z hlavy, jednou to přijde, ale až to bude, tak to bude. Poznáš to sama.
Zopakuju to: 1. opakovat známý a zvládnutý a nový přidávat srozumitelně, v přirozený návaznosti a po kouskách, 2. končit vždy ve chvíli, kdy se daří. Náročný je to na čas, energii i trpělivost. Je ale pravděpodobný, že na konci budeš umět jezdit a kůň tě bude poslouchat. Když budeš pokračovat v tom, jak to máte zajetý, jezdit se nenaučíš (ježdění je v zásadě balanc, komunikace s koněm a vůle) a on tě poslouchat nebude. Budeš jako doteď jeho sluha, místo naopak. Jo, kůň je lidskej sluha – nepoužívám módní slovo parťák. Po koni chceme, aby nás nosil a vůbec dělal to, co po něm chceme a nedělal to, co by sám dělat chtěl, a za to ho nakrmíme. Ale to už je jiná otázka…
|
| Supermanka |
|
(26.6.2018 18:41:30)
Filipe, nevím, jestli jsi tu diskuzi četl, ale to co píšeš, tady radíme od začátku...
S tou dlouhou loukou s tebou nesouhlasím - to je zkušenost dcery, která přiježďuje bývalého dostiháka po úraze a tu radu bych nezatracovala, ale samozřejmě to musí být jezdec, který má koně za normálních podmínek pod kontrolou. Byla jsem několikrát svědkem, že rozpumpovaného dostiháka ani profík nezastaví, tak je fajn nechodit tomu naproti. Někdy dcera koně na dlouhou cvalovku vezme, aby se kůň proběhl, jakou rychlostí chce, ale když má za zády klienty, tak by byla blázen takhle riskovat jejich bezpečnost.
|
| Filip Tesař |
|
(27.6.2018 13:18:06)
Supermanko, máš pravdu, že jsem nepročetl všechno, přelétl jsem si od každého první příspěvek a zbytek letem světem přelétl. Takže se omlouvám všem, co se můžou cítit dotčeni.
Radím pro začátek nejezdit vůbec, a to ani v ohradě. Je to nadýl, ale hádám, že se to vrátí v trvalejších a podstatnějších změnách. Rada s dlouhou loukou je dobrá a správná, jen si nemyslím, že v tomhle případě. Proč? Protože léčí příznaky, ne diagnózu. Člověk může spadnout nejen ve cvalu. Hele, na souběžný diskusi na equichannelu paní píše, že si vzali ostřejší udidlo a prej vyjížďa v pohodě. Takže na nějakej čas maj vystaráno, ale co když budou časem potřebovat ještě ostřejší (podobný takový případy znám). Může to skončit tak, že nebude stačit ani sněhulák. Člověk nasedne a kůň zakozluje. Nebo půjde terénem krokem, bude koně brzdit udidlem, aby se držel v kroku, a kůň nakonec stejně zakozluje, protože tady pastva, nebo jde se domů. Podle toho, co paní píše, padala víckrát i drsně. Za čas klidně spadne tak, že si něco ošklivě narazí. Pak, když zkusí znova na toho koně vylízt, bude sedět celá ztuhlá, tím pádem bude mít balanc o to horší a nakonec někdy někde sletí tak, že si zláme žebra nebo obratle.
Pokud chtěj mermomocí jezdit, taky se to dá udělat tak, že jeden jede a druhej vede koně na vodítku. Tím se jezdec může uvolnit a cvičí balanc.
Ježdění jsou v zásadě tři věci: balanc, komunikace a vůle.
Balanc: člověk musí nejen usedět uskakování, náhlý rozbíhání, kozlování, vzpínání atd. Musí se v podstatě a) naučit vnímat koně stejně jako svý vlastní nohy a za b) se musí naučit hejbat nezávisle tělem od pasu dolů a od pasu nahoru. Což souvisí s tím koněm coby vlastníma nohama. Nepadá jen ten, kdo nejezdí, ale kdo padá moc, nesedívá dobře a tu rovnováhu obvykle moc nemá a nesedívá uvolněně – a bez toho to nejde. Navíc rovnováha je hrozně důležitá pro komunikaci s koněm, pro jeho vedení. To pomůcky sedem jsou základ, ne udidlo.
Komunikace: kůň je myslící tvor, jízda je průběžná neustálá komunikace. Zkušenýmu jezdci v sehraný dvojici s koněm stačí tý komunikaci minimum. Paní píše, že kobyla byla podle majitele „tlačivá“. To bejvá často takovej eufemismus pro okopanýho koně – koně, na kterým se střídaj nezkušený jezdci, který neuměj pořádně dávat pomůcky. „Tlačivost“ nebejvá povaha koně, mnohem spíš jeho reakce na jezdce. Kobyla dle mýho podle toho, co paní píše, neměla organizovaný vyjížďky u bejvalýho majitele extra ráda, ale zato přišla na chuť procházkám podle vlastní chuti pod novou majitelkou. Nová majitelka neměla moc vůle, ale taky dost možná s koněm neumí tak dobře komunikovat – asi nepozná, k čemu se kůň chystá, ale poměrně pravděpodobně ani neumí tak dobře pomůcky. A kůň, co chodil na jízdárně pod žákama, potřebuje zvlášť srozumitelný pomůcky. Ideálně, aby si zaplatili aspoň pár hodin plus aby jim koně někdo znovu přijezdil a ideálně to udělal ještě párkrát v budoucnu. Ale stejně to nepůjde bez odpovídající vůle.
Vůle: jezdec musí dobře vědět, co chce. Nerozhodnost kůň dobře pozná. Taky si dobře zapamatuje, kdy se mu člověk podřídil. Kdežto člověk si toho nemusí bejt často vůbec vědomej. Vůle je absolutní základ a mnohem líp se procvičí ze země, než ze hřbetu. Člověk může výborně sedět, mít nacvičený korektní pomůcky, a stejně ho kůň nemusí poslechnout, protože vycejtí, že nohy a ruce, který ty pomůcky dávaj, si nejsou úplně jistý. Vůle pramení ze sebevědomí a sebevědomí si člověk buduje postupně, zvykem. Nakonec i koně jsou zvířata zvyku. Vzájemný uspořádání vztahů začíná tím, že kůň člověku uhne, popojde, zvedne nohu a oba si na to zvyknou jako na danou věc. A věci ze země jsou celkem jasný. Navíc se člověk sice může bát kousnutí, kopnutí, ale nebojí se, že z koně sletí. Chodí po vlastních, může se vyprsit – a to, jak se tváříme a jak chodíme, mívá vlív i na naše sebevědomí v tý chvíli. Na druhou stranu z vyjížďky se člověk může vrátit spokojenej, jak ho kůň poslouchal, a nemusí přitom ani tušit, že se mu kůň vztekal a příště že to půjde o to hůř. Správná cesta je od ostřejšího udidla k měkčímu, ne naopak. Jak se člověk s koněm zaběhává do zvyku, bejvaj potřeba slabší a slabší pomůcky. A to proto, že koně ve skutečnosti nevedeme tou otěží, co držíme v ruce, to je spíš materializace naší vůle. Ta skutečná otěž je neviditelná a spojuje naši hlavu s hlavou koně.
Člověk může mít nějaký větší či menší přirozený dispozice, ale základem všeho výše uvedenýho je cvik. To znamená opakování. Můžou postupovat pomalu od toho nejjednoduššího, a opakování si oni i kůň fixovat to správný, nebo to lámat přes koleno a zafixovávat si klubko správnýho i nesprávnýho, který pak budou ve skutečnosti rozmotávat mnohem dýl, než když si pro začátek odepřou ježdění (kromě pod trenérem) a budou dělat napohled nudný základy, od kterých se odpíchnou vejš a vejš.
|
| Líza |
|
(27.6.2018 17:25:11)
Moc hezky shrnutý, Filipe.
Poslední dobou jezdím jen málo, ale když si vzpomenu na zmetečka, kterej mě toho nejvíc naučil, tak fungovat nám to spolu začalo až ve chvíli, kdy jsem nějakým vlastním vývojem došla přesně k tomuhle, co jsi tu zformuloval...
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)