Re: Říkanky našeho dětství

Tak jsem se zasmála tomu, že ze všech dětských říkanek si pamatujeme hlavně ty sprosté Hodně jich znám taky. Pamatuju si, jak jsme třeba přetvořili Vodníka: holčina skočila do rybníka a "roztáhla se v širá kola a objevila se prd*l holá. A po mladičké dívčině zůstalo jen kombiné". Vím, že to bylo přerýmované celé a sprosté neskutečně.
Přerýmovaná byla určitě i Polednice. nebo Babička: Babička šukala po světnici a Sultán a Tyrl si na zápraží lízali koule". Pak byla babička s dětmi v zámku a jedno z dětí ulomilo Amorkovi pindíka. Komtesa ho chtěla přilepit směrem dolů, leč babička oponovala, že má být směrem nahoru, že ho jinak neviděla. Z písní prostonárodních byly písně sprostonárodní, z citátu jsme udělali cintát a můj lehce slaboduchý spolužák, který byl na výklad o citátu nemocný, se pak paní učitelce omlouval, že "si zapomněl připravit cintát". Ona by ho za tu omluvu možná i sprdla, ale včas si vzpomněla, že byl fakt nepřitomný, a my se zatím řehtali jak pominutí. Jó, to byly časy, to jsme byli ještě malí, starosti žádný, ale srandy plno.