Re: Norsko definitivně odmítlo vydat děti, na řadě je Štrasburk

Hany, tenhle clanek od pani Ireny Valove byl obrovskym prekvapenim pro každého, kdo kauzu sledoval, zna rozsudek ESLP a poslouchal verejne jednani před velkym senátem. Zda se, ze pani nevi ktera bije, nebo se jedna o žurnalistiku ve stylu Sputnika nebo Aeronetu. Rozsudek ESLP pro hledace serioznich informaci je zde: https://hudoc.echr.coe.int/eng#{%22respondent%22:[%22NOR%22],%22documentcollectionid2%22:[%22JUDGMENTS%22,%22COMMUNICATEDCASES%22],%22itemid%22:[%22001-178877%22]} Verejne slyseni ještě visi na hlavni strance ESLP.

Postupne ohledne „perel“, ktere citujes

Nevím, kde autorka prisla na to, ze pani Strand Lobben mela potize pri porodu. Kratsi verze jeji kauzy v oficialnich dokumentech ESLP to zaokruhluji tak, ze mela existencni potize behem tehotenstvi. V rozsudku se pise, ze kontaktovala socialku proto, ze była tehotna a nemela kde bydlet, a pak ve velmi pokrocilem tehotenstvi v nemocnici pozadovala potrat. Lekari na to upozornili socialku, ze zakrok provest jiz nemohou, było totiz po legalni lhute, a budouci matka bude potrebovat dozor a pomoc.
Po porodu zprava od porodni asistentky była spise pozitivni a pani dle domluvy se socialkou a doprovazena matkou se nastehovala do rodinneho centra. Dle zprav pracovniku tohoto zarizeni, matka diteti se dostatecne nevenovala pozornost a babicka ji v tom nepomohla. Diteti se nedostavalo dostatek ztravy – po trech tydnech ztrata na vaze była zivot ohrozujici, jak se to pise nejen v rozsudku ale zduraznil to i zastupce Norska pred velkou porotou, kdyz odpovidal na otazku, co se stalo v den odebrani. (Valova to z nejakeho duvodu vubec nepovsimla). Matka ho karala za projevy, za ktere mimino nemuze, poradit a vest si nenechala. Pak s vyhladovelym miminem chtela odejit domu, nacoz socialka zareagovala akutnim odebranim, coz v pocatku se bralo jako docasne opatreni. Samotna matka była charakterizovana jako osoba velice zranitelna a sama potrebna pece. (Zde je treba podotknout, ze ta kauza se nevede v duchu „obniveni” proti matce. Spise jeji nizsi socialni dovednosti se vidi jako vysledek tezsiho neurologickeho onemocneni z dectvi a socialni situace – mlada svobodna matka, ktera v tuto dobu k materstvi se nemela v zadnem ohledu).
Dalsi dulezite upozorneni na neco, co autorka clanku zrejme ani nepochopila: tahle kauza pred ESLP neni vedena kvuli odebrani ditete. Matka kvuli tomu se soudila, ale vzdala to aniz vycerpala veskere soudni moznosti v Norsku. Także tohle je pouze fakticky kontext pribehu, fakta kolem odebrani sami o sobe nejsou a dle pravidel ESLP nesmeji byt predmetem soudniho prezkoumani. Kauza, ktera stoji pred ESLP, se zacina v dobe, kdy se matka vdala, narodilo se ji dalsi dite, a na zaklade zmeny situace pozadala krajskou komisi o navrat tehdy jiz trileteho starsiho ditete. Nasledne soudni kolecko vsak shledalo, ze materske kompetence pani S.-L. by nestacily na peci o starsi dite, ktere ma zvlastni zdravotni problemy, byt s pomoci socialky staci na pece o dalsi deti. (Norsky zastupce daval otkazy na stranky ve spisu, kde se o tom pise podrobneji, ale obsah techto informaci je pochopitelne konficencialni a verejnosti do toho nic neni). Tedy dite se vsi pravdepodobnosti bude muset zustat v trvale peci pestounu. Dite behem povolenych schuzek nenavazalo k matce zadny vztah a je dobre integrovane v rodine, v ktere zije, a kterou poklada za svou. Proto soud svolil jeho adopci.

Klicovou otazkou kauzy tedy je, zda v takovem pripade trvala pestounska pece nebo adopce. Autorka clanku a mnohe ji pritakajici padaji do mdlob z toho, ze norsky zastupce prohlasil, ze na zaklade vyzkumu a demokraticke debaty norske soudnictvi v takovych pripadech se priklani k adopci, tedy ze je to politicke demokraticke rozhodnuti. Obavam se vsak, ze tohle zdeseni je zpozdile a legracni: ve svetele soucasne judikatury ESLP lze rici, ze tomu z principu ESLP dava zelenou (viz nedavna kauza Mohamed Hasan vs. Norway, kde dokonce jednohlasne adopci proti vuli matky posvetil senat stejneho slozeni, a na dalsi kauzy se odvolavaji soudci majoritniho rozsudku v tomto pripade. A obecne, kdyz otazka je polozena takhle, asi je tezky namitat, ze to neni prinejmensim alespon jedna z legitimnich a dobre zvazenych cest. Obzvlast kdyz vime, ze zakon o adopci v modernim pojeti neznamenaji nutne pretrzeni vazeb s biologickou rodinou a v zadnem pripade ani zapreni znalosti o puvodu. Adopce znamena pevnejsi zakotveni ditete a jeho dlouhodobe zajisteni nez pestounska pece do dospelosti.
To, co zbudilo disent trech soudcu maleho senatu, była spise otazka, zda norska strana udelala dost na to, aby pomohla vytvorit a udrzet vazbu mezi matkou a ditetem v pestounske peci. Tim smerem trochu kopal i obhajce matky. (Vsak nemam ten dojem, ze udelal dobrou praci, spise, rekla bych, promarnil spoustu casu pro veci mene pro kauzu relevantni a takovou advokackou trochu povrchni, trochu nepravdivou a citove vyderacnou saskarnu, na kterou ovsem a bez pochyby jako advokat ma narok). Je to vsak ted jeste vice na jednotlivych soudcich senatu, jaky nazor si udelaji dle spisu a jeho nezverejnenych casti. Na rozdil od toho, co pise autorka a co tvrdil obhajce na verejnem slyseni, styk s ditetem był behem nekterych obdobi castejsi a upravoval se dle toho, jak probihaly schuzky. Problem vedle jinych pro matku był ten, ze s ditetem zustavala pestounka, tedy osoba, s kterou dite navazalo bezpecny vztah. Matka nektere schuzky promarnila tim, ze se hadala s pestounkou. Zadala o to, aby pestounka była behem schuzek vykazana, było ji to vsak odepreno a doporucena psychologicka pece.