Re: Smutek, uzavřenost a potřeba kontaktu

Manko, jak píšeš o tom, že jsi tak zacyklená v tom být sama, že už nedokážeš někoho najít na pokec, tak to je, jako bych to psala já! Také dělám "na sebe" a i sama. V něčem je to dobré, v něčem už méně. Dávná přátelství nějak vyvanula a nová nejsou kde brát, protože lidi na ulici jaksi oslovovat nemůžu, že?! Navíc i ta dávná přátelství, která ještě tak nějak udržuju a oprašuju, nejsou moc funkční, jsme prostě někde jinde, chybí nějaký společný zájem, společné téma. To, že jsme byli spolu ve škole nebo si hráli na písku, to už nějak nestačí. Když teď jdu třeba po městě a vidím v hospodách vánoční večíky kolegů z práce, tak je trochu lituju, i jim trochu závidím. Třeba je to otrava, ale třeba taky ne. Já nevím, nikdy jsem to nezažila... Takže v tomto Tě moc chápu !

U Tebe je myslím problém v tom, že toho máš naloženo děsně moc. Jak jsi psala minule, dvě práce, rodina, domácnost, zahrada. Navíc Ti tady nějaký blbeček ještě napsal, že "dělání, dělání, všechny smutky zahání" a že máš dělat víc, pak bys neměla roupy! To je největší kravina, právě bys měla razantně ubrat. Až se zhroutíš a budeš jenom ležet, tak to bude mnohem, mnohem horší! Proč máš vlastně dvě práce? Potřebujete ty peníze tak moc, nebo je jenom strkáte do strožoku na horší časy? Rozhodně uber, udělej si víc času na sebe a ten čas třeba lež na kanapi, nebo koukej z okna, ale nehoň se nikam! a také vyhledej odbornou pomoc, toto už je podle mého na antidepresiva!