Mohla jsem přejet člověka, nechybělo moc

Ani nevím, proč to sem píšu, poradit není co, tak asi spíš povzdechnutí. Včera jsem mohla přejet člověka – dítě. Jela jsem autem po městě, po odlehlejší ulici. V jednu chvíli jsem periferním viděním vlevo zaznamenala dva kluky, řekla bych tak kolem dvanácti let. Jeden z nich se najednou vší silou rozběhl a běžel přes silnici, před mým autem. Prudce jsem zabrzdila, on na poslední chvilku uskočil, rozesmátý, s tím druhým na sebe něco pokřikovali, očividně se výborně bavili. Ubrzdila jsem to snad o pár cenťáků. Moje spolujezdkyně je přesvědčená, že to ten kluk udělal schválně, že se bavil skákáním autům do cesty. Já se klepu ještě teď. Myslí si někdo, že by fakt někoho napadlo bavit se takovým bizarním způsobem? Já tomu nemůžu uvěřit. Manžel prohlásil, že on by vystoupil a profackoval by ho a že si ten kluk určitě schválně vybíral auta, od jejichž posádky neočekával problémy. Díky za vyslechnutí, asi jsem se potřebovala sobecky svěřit.