Diskuze : Hlavní : Dění kolem nás

V nestátním sektoru v památkové péči není. Ve výzkumu toho druhu chemie co partner dělá také ne, v zemi je jen Akademie věd a dvě univerzity. Nedávno přešel z jednoho na druhé, předtím měl ještě míň, teď má na tři roky příplatek za projekt.
Tuhle práci jsem dostala po poslání přes 700 životopisů a je aspoň trochu v oboru. Většinou jsem slýchala že s diplomem brzo uteču, nebo že mám sice odborné znalosti, ale neumím to, co potřebovali oni (jsem pomalejší s počítačem, a jazyky mám trochu nepoužitelné; angličtinou rodilého mluvčího v Praze neoslním). Nejsem bohužel psychicky odolná kvůli dlouhodobému nátlaku rodičů, což je důvod, proč hledám bydlení, i když bych nemusela, protože naši v Praze žijí. A na pozicích v soukromých firmách to je sakra nevýhoda. Zajímavé pozice se navíc často dávají známým, nebo zkušenějším lidem.
A ono i ty asistentky a podobné nenáročné práce jsou špatně placené, nebo nejsou výrazně líp... a když to porovnám s nefinančními benefity ve stávajícím zaměstnání, je to u nás lepší (sick days, volnější pracovní doba, zkrácený pátek, stravenky, neplatíme za naše vlastní služby které zhusta využívám). Navíc pořád uvažuji na odchodem do zahraničí, kde jsem měla nabídky ve svém oboru, a z této státní instituce budu mít lepší pozici na pohovorech. Zatím odejít ale nemůžeme kvůli máti a domu.
Varianty jsou takové, že buď klesnou nájmy, nebo aspoň jednomu z nás zvednou plat tak o půlku abychom mohli bydlet bez strachu chytit chřipku a přijít o týdenní peníze, nebo vyskočím z okna až mě otec zase napadne, protože už na to nemám.

Já pracuji v kulturní instituci národního významu, tabulkový plat s Mgr. a šestiletou praxí vychází na 15 čistého. S těmi víkendy mám tak 18, ale odkládám si 20% na důchod, nechci spoléhat že se o mě někdo postará.
Partner velká výzkumná instituce, Ph.D. odborný asistent, se vším všudy okolo 25 čistého, podporuje maminku, které po úmrtí tatínka zůstal na krku rozestavěný těžce obyvatelný dům zatížený hypotékou v jiné městě.
Není zas takový problém se uskromnit na okraji města, když člověk ví, že to je na čas. Ale když vidím, že mi plat bude stoupat o 400 jednou za dva roky, a že se do 2+1 přestěhujeme tak za patnáct let, tak to není trvalé řešení a je prostě něco špatně v systému.
A pak se řve že mladí nemají děti, když ve skoro třiceti mají v páru akorát na garsonku, a to ještě za uspořádání, že stačí nemoc jednoho z nich nebo mateřská a už ten nájem nezaplatí.

Jsem mladá a jsem pravičák s výhradami.
Každý má být zodpovědný sám za sebe. Ale myslím si, úlohou státu je udělat prostor, aby člověk tu zodpovědnost mohl převzít. Například nastavit limit pro majitele bydlení typu koupit může jen člověk s trvalým pobytem. Pak by v Praze nebyl takový přetlak Rusů a Taliánů, kteří skupují celé domy na ubytování turistů. (Když mamka Slovenka hledala bydlení s tátou a volala do realitky ona, pokládali jí telefon, jen co slyšeli slovenštinu - v té době musel být trvalý pobyt.)
Jinak, k lenosti - pracuju na HPP 160 hodin měsíčně, do toho dva víkendy v týdnu oba dny dvanáctky. Většinou ještě po večerech a jeden víkend placeně vypomáhám v Sokole s organizací školení nových trenérů, takže měsíčně pracuju tak 230 hodin. Partner podobně, ten dělá víkendy v Tescu. A fakt mě neskutečně točí, že dva zaměstnanci velké prestižní státní instituce (čili výše platu je záležitostí státu), na pozici, kterou lze vykonávat pouze v Praze, nemají na společný nájem bytu normální velikosti v normální lokalitě (rozuměj oddělená ložnice a kuchyň, a dojezd max. hodinu do práce).
A ne, prostě tam nebýt moc nejde. Oba v podstatě nic jiného neumíme, a když odejdeme, tak na to místo seženou bývalého zaměstnance v důchodu který bude rád za přilepšení k důchodu a nebude tlak na vyšší plat.

No tak se trochu prober.

Je ti kolem 50 a i kdybys uměla většinu světových jazyků, co jsem pochopila, raketová inženýrka nebudeš..

A podle toho, co tu píšeš, mi nepřijde, že máš finanční polštář v hodně desítkách milionů, abys někam přesídlila coby rentiérka, i kdybys prodala všechny své nemovitosti.

Uvědomuješ si také, při tom své plácání se po zádech, jak jsi zdatná, šikovná a všeho jsi vydobyla vlastním úsilím, že jsi měla docela kliku v tom, že jsi někde nabrala inteligenci, vzdělání, příležitosti, možná i kousek štěstí - které jsi chytla za pačesy, o tom žádná?

Mimochodem - naprosto nic ti nezávidím. Není co, podle tvých měřítek i podle vlastních i asi obecně, jsem poměrně úspěšná, mám zdravé děti (doufám, že to vydrží), které začínají žít vlastním životem, bydlíme v domě atd.. atd.. atd.. , to co ty vnímáš jako úspěch, závist mne k tomuhle komentu nevede.

Mezi námi je rozdíl, že se snažím to co mám a dostávám vnímat s určitou pokorou. A jsem za to vděčná. Čímž bych se tedy vytahovat vlastně neměla.

Fakt v tobě není ani kousek pokory, že musíš všem servírovat jak jsou proti tvému vnímání tvého světa neschopní?

Mně třeba připadáš jako děsný škrt.. a škudlil.

Ach jo. Fern dokážeš pochopit, že když je průměrný plat kolem 30 000 a asi dvě třetiny lidá na ten průměr nedosáhnou, neznamená to, že jsou to líní lemplové? Ne každý má schopnost a příležitost vydělat do třiceti miliony. To mají bydlet pod mostem

Bylím ve vlasním, mě ae to podařilo, ale nemyslím, že ti, kdo to nedokázalo jsou hoší a neschopní.

Nejde o to, aby každý mohl koupit 5+1 v centru s výhledem na Hrad nebo ve vile na Ořechovce. Jde o to aby bylo pro každého člověka s běžnými příjmy dostupné nájemní bydlení,