Re: Moje sbírka je kompletní

kdoto, sice trochu kostrbatě, ale popisuješ naši každodenní realitu.
Dlouhé roky balancuju mezi výchovou a jeho omluvou, šifruju jeho řeč, rozlišuju mezi nešikovností a neschopností (nemožností), když "jsem u toho", celkem to funguje a vlastně je problém skoro neviditelný, ale setkávám se až příliš často s tím, že lidi nechápou, že když u toho nejsem, nejde to tak hladce - takové situace se nám nestávají, kromě mamky mě nikdo nezastoupí, ale nechápou to třeba ani úřady a dokonce ani někteří dr.
Teď zrovna řešíme výlet s mojí sestrou a neteří (16), mohly by s Riškou jet lanovkou? Když mamka a já se toho bojíme a nesnášíme to a on to miluje, můžu si dovolit posadit ho tam a svěřit ho sestře? Kdyby se něco stalo, stejně jsem jen já ta zodpovídající.
Oni se až tak neznají a sestra to hrozně bagatelizuje, vždyť on je v pohodě - ale beze mě ho vlastně nikdy neviděla.
Samozřejmě se nic stát nemusí a samozřejmě to vyřeším tak, že se případné kolizní situaci vyhnu, prostě pojedeme jinam.
A tohle je můj život, moje práce, předvídat, tlumit, spřádat záchytnou pavučinu - a K tomu vychovávat.