Re: Být užitečný i ve stáří

Filipe:

"No a k tomu "být užitečný" - chce to znát míru, ale ve mě samotným to rezonuje a nepředstavuju si, že bych s tím ve stáří měl skončit. Je to spojený s dospělostí, ve smyslu toho kořene "dospět", u mě je to (mimo jiné) dospění k poznání, že člověk je součástí celku, je na celku závislej a musí sám přispívat k tomu, aby celek fungoval a přežil. Kolik sám přispívám, kritičtěji než já posouděj jiný, v rodině i mimo ni."

...líp jsi to napsat nemohl, s tímto se velmi ztotožňuji. Myslím, že jako společnost můžeme přežít jen v případě, že budeme všichni navzájem fungovat jako dobře promazané soukolí...zatím se to neděje - zatím se stále dál a dál drobíme na single jednotky a prvočinitele a je to složitý pro všechny: o staré se potom nemá kdo postarat a jsou "na obtíž" a mladým nikdo nepomůže, jelikož rodina jako instituce jde do kopru...