Re: Hranice soukromí a veřejná funkce

Měli by jít dělat bugr před ministerstva.

Nějaký hranice jsou a bejt musej. Nerespektovat je u neoblíbenýho politika znamená, že se společensky mlčky prolamujou i u tisíců jinejch. Lepší je proto respektovat to u pár případů politiků, i papalášů, než vylejt s vaničkou dítě.

Kdysi bejval třeba azyl v kostelích. Respektovávalo se to všeobecně i v neklidnejch časech, příklady, kdy se to porušilo, se předávaly po staletí jako odstrašující příklady toho, jak moc zlá byla tehdy a tehdy doba.

Domov bejvá v nějakým ohledu posvátnej u většiny lidstva. Překročením prahu začaly platit jiný pravidla. I vstoupit do domu často znamenalo získat azyl. Na Balkáně místy ještě počátkem 20. století podle nepsanýho práva získal nedotknutelnost dokonce vrah, pokud vstoupil do domu rodiny svý oběti.

U domova vidím hranici posunutou jen v jednotlivejch, specifickejch případech. Třeba před načerno postaveným palácem kmotra Nováka bych klidně dělal bugr ve dne v noci. Novák si vlastní domov znesvětil tím, jak se otevřeně vysmíval právu a všem ostatním, včetně sousedů, do tváře.