Re: Tak je ze mě babička.

Persepolis, nemohla jsem přes den dočítat a reagovat...takže - moc gratuluju k vnučce, to je dobře, že jsou obě holky v pořádku.
Jinak k tvému dotazu - zažila jsem něco podobného...před 13,5 lety mi zemřel tatínek...a týden nato se mi narodil syn...byla jsem v té době už na rizikovém v porodnici, když táta odešel...a celou dobu jsem se snažila podporovat a držet nad vodou i mamku...když se narodil syn, tak to pro mě byla veliká radost a štěstí, ale tak nějak to trochu plynulo kolem mě, nestačila jsem si to asi pořádně zažít a užít...bez táty ta radost byla taková nějaká neúplná...aspoň jsem mu tehdy stačila říct, že to bude kluk a jaké bude mít jméno...doteď je mi to moc líto, protože by si se synem určitě moc rozuměli, můj taťka měl taky rád vlaky, měli by téměř stejný smysl pro humor a tak vůbec...navíc syn byl první kluk v rodině, brácha má dvě holky...takže by si spolu určitě užívali...no a vlastně ani moje mamka si tu radost z vnoučka naplno neužila, měli se s tátou hrozně rádi, celých těch 35 let. Pořád mě to hodně mrzí, že si syna nemohli užívat spolu, tak, jako si stačili ještě trochu užít vnučky...ale co nadělám, to je osud...