Zemřela mi kamarádka

66 let. Nevím co proč jak, viděla jsem ji naposled před covidem někdy... ani nevím. Jedna z party, ne přímo moje dvojče.
Jakto, že jsem si nevšimla, že po covidu když jsme se opět začali scházet pravidelně v hospodě a výjimečně i na chalupě, nikdy už nepřišla nejela ani se neozvala. Byla vždy trochu stranou, tišší, pravda... ale sakra jedna z nás! Ještě před pár lety spolehlivý dodavatel mňamek na brigády a historek z magistrátu. Připadám si... ignorantsky. Je mi líto, že si moc dlouho neužila vnoučat a důchodu a tak.
A divné, že se zase uvidíme s kamarády na pohřbu. Nějak se nám tato setkání množí. Někteří nepřijdou na rozloučení, protože jsou na mořském vandru - to je hezké. Snad se poplaví ještě za rok a za deset. A dál? nejsme tu na věky, samozřejmě. No nějak mě to bere