Re: Otec u porodu

Marťasíno, však ponoření do sebe je správné, ale se řvaním se nevylučuje. Já si taky dělám vlastní bublinu. Do plánu jsem jasně napsala, že nereaguju, ať na mě mluví jen v nezbytných případech a že na odpověď si musí počkat. Neřekli ani popel, i se toho vcelku drželi, já naoplàtku vždy po pár hodinách překousla vnitřní vyšetření a chvíli vydržela na křesle. Jiné instrukce mi nikdo nedával. Teda primář po šíleném zaštrachání v mých útrobách řekl něco jako "můžete zkusit zatlačit" a já s myšlenkou " tak já ukážu dobrou vůli, ať to nezdržuju, zatlačím, ukàže se, že je to k ničemu a začnem řešit akutního císaře" zatlačila a překvapivě porodila v té debilní poloze želvy na zádech, v které jsem byla vždy akorát pár minut U druhého mi byla akorát porazena v závěru poloha, při které se snáze mohla dorotovat hlavička. A pak "když bude mít potřebu tlačit, tak směle do toho" . Mladá PA, měla jsem ji za zadkem, moje oči ji nezajímali, občas poradila, co třeba zkusit, ale jinak to nechávala na mě.