Re: Otužování

Monika "pokud jsi přesvědčená, že z něčeho musíš onemocnět, určitě je větší pravděpodobnost, že se to stane"

S mokrou hlavu bych nešla, tak by se psychika neměla čeho obávat. Ale i jindy to není tak, že bych se podvědomě bála, že onemocním, sotva na mě foukne. Spíš naopak doufám, že mi to projde a neonemocním. A v mládí to jsem neřešila vůbec, přece neubudu poslouchat maminčiny poučky nebo babičky zastaralá úsloví o nutnosti spodních košilek, chodila jsem málo oblečená, bez čepice a pak byla nemocná. Takže psychice nastavené pozitivně bohužel navzdory. A postupně jsem pochopila, že prostě nevydržím to, co ostatní otužilci a snažím se nenastydnout.

Ono mě fakt nebaví být chcípáček. Že bych sama sebe přesvědčila, že z něčeho onemocním a pak došlo na to, co jsem si vsugerovala? To ne. Je to právě naopak. Nepodařilo se mi psychikou přesvědčit tělo, že má být odolnější. Chladem se mi nepodařilo otužit. (už jsem psala, že mám studený odchov, žádný teplý panelák a zdravá jsem jako dítě nebyla, naopak pořád angíny apod.)