Re: VŠ pro nesnaživé průmyslováky

Nepřijde mi šťastnej ten neustálej důraz a upínání se výhradně na "bavit".

"Bavit" u činnosti vyplyne až z toho, kdy člověk tu činnost nějakou dobu provozuje. Nejde "bavit" do foroty, aniž by člověk tu činnost vyzkoušel, to je maximálně jen zábavnost planých snů a vzdušných zámků, ne zábavnost té činnosti jako takové,a to je značný rozdíl.

A dokonce ani není nutný, aby činnost za každou cenu bavila. Když baví, je to skvělé, ale může být pro toho člověka dobrá, aniž by bavila, pokud má jiné klady, třeba ten člověk vnímá její smysluplnost v širším kontextu, významnou užitečnost, těší ho u ní nějaký aspekt, aniž by ho butně bavila ta činnost samotná...

ta představa, že mladej člověk ve dvaceti musí vydumat, co ho bude v následujících letech bavit, a když mu to vydumat nejde, tak je s ním něco v nepořádku a měl by volit náhradní program jen proto, že když nerozpoznal včas svůj zábavný cíl... mi přijde docela zhoubná.

Pokud on sám má chuť zkusit nějakou lehkou VŠ, protože - by rád poznal, co je zač to vysokoškolské studium - no tak proč ne? (za lehkou je považovaný pražský peďák, tam lze studovat i tělocvičné směry, pak není prý úplně těžká MUP, pak prý technické obory na Báňské univerzitě v Ostravě, no a pak třeba různé VOŠky, prý není k zahození zemědělská v Benšově, třeba... ale to, co se říká jako obecná vlastnost školy, nemusí být snadnost pro toho konkrétního jedince). Ale úplně stejně - proč by nemohl zkusit práci v "montovně"? (a proč ten podnik už předem dehonestovat slovem "montovna"?) Nebo proč by nemohl zaměřit činnost do toho, co ho baví teď aktuálně, a zúročit sport? Třeba jít pracovat jako sportovní instruktor (na to stačí vcelku krátké kurzy se zkouškou)? Nebo zvážit zahraniční zkušenost? Nebo cokoli... vždyť to "baví" může hledat celý život, a může to být klidně proměnlivé.

Je jen velmi málo oborů, které vyžadujou jasnou vizi včas, aby se daly stihnout (už tu myslím babi zmínila práva, medicínu, veterinu, farmacii, biochemii...), ale i tyhle obory se pořád dají stihnout, pokud člověk posune začátek systematické přípravy k nim o nějaký rok dva, kterej věnuje vyzkoušení jiných věcí.